abecedář mexické kultury
Před coronou za coronou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Celé týdny už přemýšlím, jak vám nejlépe podat, jak že vlastně vypadá ta současná coronakrize v mexickém pojetí. Aniž bych byla děsně za chytrou a všeznalou. Aniž bych se dopustila nesprávných soudů. Protože vlastně pořád nevím, co si o tom všem mám pořádně myslet. A tak… Pokračovat ve čtení O coronaviru na mexických sociálních sítích
Je to v suchu, za minulý post ze seriálu „Zdvihnuté obočí“ na nás nikdo sociálku nezavolal, a tak můžu vesele pokračovat. Tentokrát nejsvětější trojicí mexické každodenní komunikace. 1. NE a NEVÍM Mexičané jsou tvorové velmi komunikativní. A součástí vší téhle komunikativnosti je i jeden zásadní rys, který se prolíná celou společností napříč věkovými skupinami i společenským… Pokračovat ve čtení Zdvihnuté obočí vol. 4: Komunikace
Mexická každodenní realita mě dodnes překvapuje. To, na co bych ale nepřišla ani ve snu, je, čím vším se člověk může popálit. Vítejte ve třetím díle mexikopedického seriálu „Zdvihnuté obočí“. Byl květen, sluníčko žhnulo, děsný vedro. K úplnosti dodám jen to, že Mexico City leží ve výšce 2.300 metrů nad mořem, pročež když je tu vedro,… Pokračovat ve čtení Zdvihnuté obočí vol. 3: Popálení citrusy
Mexikopedie slaví půl roku od svého prvního článku na blogu a zbývají na den přesně čtyři měsíce, než ji potkáte i na pultech knihkupectví v tištěné formě. Pojďme se při tomhle minivýročí mrknout na to, co mě v Mexiku překvapilo a neustále překvapuje. Po tipech na chování při zemětřesení z minulého týdne vám přináším další část seriálu… Pokračovat ve čtení Zdvihnuté obočí vol. 2: Hygiena
Měla jsem pro vás připravený první díl mexikopedického miniseriálu „Zdvihnuté obočí“ o věcech, co mě v Mexiku překvapily (a pořád překvapují) a co mi někdy vyloženě vadí (a nikdy vadit nepřestanou). Ty druhé jmenované jsem chtěla nechat až na později, však netřeba začínat něčím negativním. Ale včerejší zemětřesení tyhle bohulibé plány změnilo. Wuooooom, wuoooom, wuoooom, alerta… Pokračovat ve čtení 10+1 tipů, jak se chovat při zemětřesení
To, že je rok 2020 prostě zvláštní, je nám všem dost jasné, a to používám ještě hodně něžný výraz. A tak při vší té zvláštnosti asi vlastně zvláštní není, že se do žebříčku stovky nejmocnějších (či snad nejvlivnějších?) žen Mexika podle časopisu Forbes dostala doña Ángela, sedmdesátiletá dáma, jejíž YouToube kanál s tradičními mexickými recepty sledují… Pokračovat ve čtení Nejmocnější kuchařka Mexika
Milé děti, dneska si povíme pohádku. O šustících křídlech andělů a o tom, jak se překrásné mexické město Puebla jednoho rána probudilo zněním zvonů. Bylo nebylo, psalo se 17. století a v koloniální pýše španělského impéria se skvělo město Puebla. Tedy Heroica Puebla de Zaragoza, abychom byli úplně přesní. Protože není koloniální pýchy, která by… Pokračovat ve čtení O andělském zvonu z Puebly
Jsem ukecaná. Navíc o Mexiku mluvím ráda a často. A tak si dneska zase po delší době budeme namísto čtení poslouchat jeden z dalších rozhlasových rozhovorů. Ale před spuštěním ještě varování - poslech vzbuzuje chutě k jídlu, tak si k tomu rovnou něco dobrého uvařte a naservírujte, optimálně samozřejmě mexického. Pořad Ešus na Radiu 1… Pokračovat ve čtení Ešus plný mexických dobrot
Popocatépetl, Popocatépetl, Popocatépetl… A co teprve když k němu přidáme přilehlou Iztaccíhuatl, máme dvojici sopečných jazykolamů jak víno. Jaký příběh ale vypráví? Je to vlastně takový mexický příběh o Romeovi a Julii. Bylo nebylo, aztécký válečník Popocatépetl vzplanul láskou ke sličné princezně Iztaccíhuatl. Jak už to tak ale bývá, jejich citům nebyl příliš nakloněn princeznin… Pokračovat ve čtení Příběh věčné sopečné lásky
"Kravské oči a Chiapas. Mexiko je nepředvídatelné a to mě na něm baví, říká tlumočnice Eva Kubátová." Tenhle super výcuc udělal Pavel Sladký z pořadu Casablanca na Radiu Wave z našeho téměř hodinového rozhovoru. Dneska si totiž nebudeme na Mexikopedii číst, ale poslouchat. A věřte mi, že to bude nejen o kravských očích, ale třeba… Pokračovat ve čtení Casablanca na Radiu Wave o Mexikopedii
Minulý týden jsem Vám naservírovala první díl nezkrácené verze odysey hledání té nejlepší mexické školky. Bylo to o tom, jak jsme hledali, až jsme našli, jakou roli v tom všem hrála obří skluzavka a proč jsme vlastně tak nutně potřebovali to naše rok a fousek staré dítě upíchnout ve školce. Inu, slyšte, slyšte, tady je… Pokračovat ve čtení Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se: školka, část druhá
Jednoho krásného dne mi z projektu Rodiče vítáni přistál ve schránce email, že by rádi věděli, jak že to tu v Mexiku probíhá ve školkách. A protože jsem pro každou špatnost, tak jsme se hned domluvili. Ale znáte mě, slovo dalo slovo, dvojka dala dvojku, a 12 normostran textu bylo na světě. A i přes… Pokračovat ve čtení Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se: školka, část první
Kdesi na úplném jihu Mexika, při hraničích s Guatemalou, leží stát Chiapas, o kterém se říká, že se vám nad jeho krásou srdce zastaví. A dneska se vám (snad) zastaví dech nad vyprávěním o šamansko-katolickém kostele v San Juan Chamula… Tohle vyprávění jsem měla připravené na cestovatelský festival Kolem světa, ale zasáhla vyšší moc koronaviru… Pokračovat ve čtení Cesta do hlubin šamansko-katolického kostela
Vážení a milí čtenáři mexických podivností, přinášíme vám další díl nekonečného seriálu Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se z toho, tentokrát na téma Když TO začne mluvit. Byl napsán s láskou v srdci a dvěma dvojkama červenýho v žilách pro Španělštinu do plavek, ale přece vás o to nemůžeme připravit, nožejo! Před nedávnem… Pokračovat ve čtení Když TO začne mluvit
Přehnané, barevné, řvavé, kýčovité… Ale taky nesmírně fascinující. Indiánské baroko. Santa María Tonantzintla je pidičtvrť městečka Cholula, nacházejícího se na okraji města andělů – Puebly. A ačkoliv jsou místní tacos na náměstí rozhodně prima, většina lidí sem míří za kostelem Neposkrvrněného početí Panny Marie, který je považován za vrchol indiánského baroka (tedy baroka vystavěného Indiány).… Pokračovat ve čtení Co se do LaZ nevešlo: indiánské baroko
Xochimilco (čti sočimilko) – místo na úplném jihu Mexico City, které žije svým prapůvodním tempem, kde určují životní rytmus plovoucí turfové zahrady, kde v kalných vodách mezi nimi žije endemický druh „vodní zrůdy“, jak poeticky Aztékové nazvali zdejšího obojživelníka axolota mexického, a kudy se dá proplouvat na bárkách trajineras s pocitem, že jste se přenesli… Pokračovat ve čtení Proplout dnem po mexicku
Na jednu stranu se jim celý život cíleně vyhýbám a na druhou stranu jsou to právě oni, kdo stojí za mým životem v Mexiku. Klauni. Jojo, ti paňácové s červeným nosem a velkýma botama. Tak dneska bude řeč právě o nich. Prý jedna póza na Facebook, druhá póza na Instagram a třetí póza na poličku do… Pokračovat ve čtení A možná přijde i klaun
Je už tomu rok a kousek, kdy jsem slavila své bloggerské počátky, ale tehdy se Mexikopedie sotva počůrávala do zatím neexistujících plenek, zatímco moje kamarádka Ivanka už si úspěšně frčela na Španělštině do plavek. A jak jsem se tehdy sama nechala slyšet, chudák Ivanka si musela založit blog, abych já mohla sepsat konečně to, co… Pokračovat ve čtení Jak být matkou v Mexiku a nezbláznit se z toho
Předvánoční výprava dárky pod stromeček (nojo, furt se tu marně snažíme o Ježíška, ale plavčice pořád hurónsky hlásí každého Santu Clause, na kterého cestou narazíme, tak jsou preference asi jasné) nás s kormidelníkem při zapadajícím slunci dovedla k Monumentu mexické revoluci. No a co vám mám povídat - vypadalo to tam jako na oficiálním každoročním meetingu… Pokračovat ve čtení Meeting tylových sukní!
Kapitola první: Byla nebyla Panna Marie Bylo nebylo, za oceánem hlubokým jak duše největších hříšníků, horami vysokými, že skoro nebe se dotýkaly, téměř na úpatí sopek Popocatépetl a Iztaccíhuatl, jejichž legenda vypráví o věčné lásce (ale o tom jindy), se skvělo město Mexiko. Ono město, jež Češi znají pod anglickým názvem Mexico City, avšak staří… Pokračovat ve čtení Interkulturní pohádka o Panně Marii Guadalupské
