Mexické podivnosti

Manželství s Mexičanem aneb není prostor pro pohádky

„Jaké je manželství s Mexičanem?“ je hned po „Je Mexiko nebezpečné?“ asi nejčastější otázkou, co mi lidi kladou. Jako hele, nalijme si čistého vína, já prostě pro takové hodnocení asi nemám to nejlepší srovnání. Žádnej česko-českej manželskej krach, ze kterýho bych utekla do náruče žhavýho-Latino-tanečníka-salsy-s-tunou-gelu-ve-vlasech totiž za sebou nemám (ať žijou stereotypy!). A tak jsem vlastně dost nudně (ale dost báječně) padla do náruče Mexičana, co:

1) Salsu (ani cumbii, ani cokoliv jiného – dosaďte si dle libosti) tančit neumí. Jako že já jsem na pohyb dost kopyto, tak Isra je mi v tomhle ohledu dost vyrovnaným parťákem.

2) Vlasy si negeluje. Mariachis nesnáší. Není katolík. Pončo nenosí.

3) Není macho a alfa samec. Je totiž fakt boží. A skládá prádlo ze sušičky sám od sebe, byť moji maminku při tomhle pohledu vždycky jímá hrůza (Aka „On si chudák musí skládat vlastní ponožky! Tohle manželství musí nutně brzo zkolabovat!“. Btw, miluju Tě, mami.)

4) Má pro mě pochopení. Protože ono by ne úplně většina Mexičanů zvládlo moje věty ve stylu „Hele, tak já pojedu makat do Střední Ameriky na šest tejdnů, jo?“ Okřídlená situace je v tomhle ohledu otázka mexických single kamarádů „Kde že se sháněj ty český manželky, co pečou bábovku a k tomu dokonce samy od sebe pracujou?,“ která zvadne přesně ve chvíli, kdy jim Isra vysvětlí, že se ho moc neptám na svolení odjet za prací, a v posledních letech k tomu navíc jako bonus vyfasuje péči o naši stále-ještě-dost-miminoidní-dceru.

5) Na všechno říká „bien“. „Dobrá“ je totiž úplně jakákoliv bejkárna, co se mi vyloupne z hlavy. „Hele pojď, pojedeme na měsíc do Oaxaky a budeme makat odtud,“ počínaje, a „Napíšeme Mexikopedii a sami si ji zafinancujeme z úspor“ (ne)konče. Protože jeho „bien“ je prostě výrazem „cajk, asi to máš promyšlený, tak v poho“. A za to si ho děsně vážím.

6) A navíc to není Indián, byť zrovna tohle třeba můj tatínek už osm let ostentativně ignoruje a furt se toho mýho mexickýho mestice s nefalšovaným zájmem ptá „z jakýho kmene je“.

7) On poslouchá doom metal, já poslouchám ticho (když zrovna je). On je tetovanej až za ušima a já se jehel bojím. On miluje pálivý a já nesnesu málem ani pepř. On ujíždí na čokoládový omáčce mole a já ji z duše nemám ráda. On miluje vymakaný horory a já předvídatelný rádobyvtipný béčkový filmy. Byť vlastně nemáme nic moc společnýho, dost překvapivě nám to spolu klape.

8) Jediná věc, co mě na něm fakt krká, je, že nemá rád český pohádky. Jako fakt ne. Při zvolání „Naše Popelka!“ si jde radši nalejt panáka a „Spadlo ti to, Máchale“ je pro něj ekvivalentem lobotomie. Zlomit se to nedá, to už jsem zkoušela. A tak jsou pohádky vlastně jediným momentem až absurdního nepochopení v naší česko-mexické koexistenci.

A abych potěšila i romantické duše – ono je to i přes všechny výše uvedené vtípky vážně fajn. Vzala jsem si prostě nejlepšího kamaráda a konec konců je vlastně dost jedno, že je právě Mexičan. To totiž roli vůbec nehraje. Suším slzu dojetí a loučím se až zase do příště.

Vaše Eva


Text © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2021

Úvodní foto © Hana Mara

Speciální poděkování: hlavnímu aktérovi článku za to, že mě za žádnou bejkárnu aspoň zatím nenechal apostilovat a rozvést se. Te amo :).

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s