„Ty se zase kocháš,“ smála jsem se své kamarádce, se kterou jsme právě vystoupaly neuvěřitelnej krpál. Obličeje rudý, žíla na čele tepe v rytmu umíráčku, záda jako by na ně někdo vylil kýbl vody, nohy pokrytý prachem až po stehna. Já jsem nikdy nebyla žůžo sportovec, ale pandemické nicnedělání i v tom málu svalů schovaných kdesi po těle nadělal paseku. Ale kochala jsem se taky. A jak. Tak se dneska kochejte spolu se mnou.
V knize Mexikopedie se potkáte s kapitolou „M“ jako „Monarcha stěhovavý“. Do dnešního dne jsme rádi jezdili do svatyně monarchů v Piedra Herrada, ale i přes opakované cesty se mi nikdy kvůli zimě nepoštěstilo vidět to, co fotobanky nabízí pod heslem „mariposa monarca“ – miliony motýlů poletujících v korunách stromů a zářících v ostrém slunci proti azurově modré obloze. I tak jsem ale za tuhle kapitolu šťastná, monarchové jsou pro mě obří srdcovka.
Ale to, co jsme měly šanci spatřit s Adélou v úplné samotě a tichu lesa, jen za doprovodu indiánského průvodce, dona Chenteho z etnika Matlatzinků, bylo něco naprosto neuvěřitelnýho. Nádhernýho. Neopakovatelnýho. Nezapomenutelnýho. Ať se jdou všechny fotobanky zahrabat, protože tohle je fakt něco. Vidět monarchy a zemřít. Protože nic jiného už člověk v životě nepotřebuje. Jako by tímhle fakt viděl všechno. Je to totiž stoprocentní zen.
A tak pokud někdy zamíříte do Mexika právě s touhou vidět monarchy (OK, nemusíte pak hned umírat, to by byla škoda), zkuste napsat Matlatzinkům do Ekoturistického centra Maatawi. Je to neuvěřitelná indiánská kultura v horách kolem městečka San Francisco Oxtotilpan. Kdysi před příchodem Španělů byli nesmírně mocní a žili na území pokrývající tři dnešní federativní jednotky Mexika – státy Michoacán, Guerrero a Estado de México (pro lepší představu prostě z úplného středu Mexika až k tichomořskému pobřeží). Dneska jich už je jen 1500 a jen půlka z nich pořád mluví matlatzinca a žijí právě jen v městečku San Francisco Oxtotilpan. Ale o tom až zase jindy, protože právě Matlatzinkové budou jednou součástí písmene „I“ v dalším díle mexikopedického abecedáře. Prostě a jednoduše „I jako Indián“. Téma, které mě budí ze snů, protože pro bílou holku není úplně snadné o Indiánech psát. Ale to už jsem se dostala, jak je mým zvykem, úplně jinam.
A tak, ať vás tu neuondám historickými detaily, pojďme se společně kochat motýly. Protože monarchové jsou jedni z těch nejkrálovštějších. Ostatně, mají to i ve jméně. Tak se kochejte, seč vám síly stačí.
Vaše Eva
A pro ty z vás, kteří se kochají rádi ještě o fous víc, tu mám krátký sestřih celé té krásy, pusťte si to pěkně v HD rozlišení, ať to stojí za to!
Text, foto a video © Mexikopedie, Eva Kubátová, 2021
Mexikopedie 
Krasny den, Evo, jako vzdy skvely clanek. Uz abychom vyrazili 😉 Musela jsem se zasmat, protoze mam studentku, ktera hned na prvni hodine prohlasila: „Ja se bojim motylu.” Takze jak pisete, ta by po takovem zazitku asi fakt umirala strachy😂 Nadherne fotky. Zdravime z proslunene Plzne a tesime se na dalsi stripky z dalek. Zuzka a kluci I.Montes
so 6. 3. 2021 v 10:40 odesílatel Mexikopedie napsal:
> mexikopedie posted: “ „Ty se zase kocháš,“ smála jsem se své kamarádce, se > kterou jsme právě vystoupaly neuvěřitelnej krpál. Obličeje rudý, žíla na > čele tepe v rytmu umíráčku, záda jako by na ně někdo vylil kýbl vody, nohy > pokrytý prachem až po stehna. Já jsem nikdy nebyla žů“ >
To se mi líbíTo se mi líbí
Nááádhera. Čím dál více se těšíme až Mexiko navštívíme. Roman a Irča Hálkovi
To se mi líbíTo se mi líbí
To mám ovšem obří radost, Mexiko je boží, bude se Vám líbit! Srdečně Vás zdravím, Eva
To se mi líbíTo se mi líbí