Mexiko je se svými téměř dvěma miliony kilometrů čtverečních prakticky stejně velké jako Evropa od Portugalska až po Slovensko, takže se říká, že jeden život na něj nestačí. Ale co by to bylo za život, kdyby se o to člověk alespoň nepokusil. Jakmile ho člověk jednou navštíví, zaryje se mu pod kůži a už ho nepustí. A tak je vlastně docela pravděpodobné, že už pak žádnou další zemi poznat chtít nebude a bude se pořád vracet do Mexika a snažit se o nemožné – poznat ho celé.
1. Mexico City – to pravé srdce Mexika
Hlavní město je často jen rychlou přestupní stanicí, ale já kopu za to, že právě ono je tím pravým srdcem Mexika, kde se zrodila kombinace španělské kolonizace a aztécké kultury. Nabízí překrásné historické centrum, skvělé mezcalerie a pulquerie (kde se dá pít prostě všechno, co teče a je dobré), hipsterské čtvrti, ale i návštěvu míst, kde se čas zastavil před příchodem Španělů – na samotném jihu města mezi plovoucími zahradami Xochimilco. Pro milovníky „dark tourismu“ vřele doporučuji vypravit se na barevné bárce na návštěvu obskurního Ostrova panenek.
2. Guanajuato – mumie a nezávislost
Piktoreskní městečko Guanajuato v sobě skrývá bizarní muzeum lidských mumií (vyschlých extrémně suchým místním podnebím), na jehož návštěvu rozhodně nikdy nezapomenete (v dobrém i ve zlém – například mumie několikaměsíčního plodu není úplně pro slabé povahy). V jeho blízkosti se pak nachází Dolores Hidalgo, označované za kolébku mexické nezávislosti na španělském koloniálním impériu, na což jsou Mexičané samozřejmě patřičně hrdí a podle toho také tohle město hýčkají. San Miguel Allende je pak označováno za perlu všech mexických měst a rozhodně stojí za návštěvu, romantické procházky centrem za soumraku tu přijdou vhod nejen cestovatelům v páru.
3. Oaxaca – láska prochází žaludkem
Hlavní město stejnojmenného státu je láska na první návštěvu a současně i první zakousnutí – právě tady si lze ověřit, že láska k Mexiku skutečně prochází žaludkem. Ve městě se budou cítit jako ryby ve vodě romantické duše, gurmáni i milovníci koloniální architektury, zatímco okolní údolí jsou jako dělaná pro ekoturismus a trekaře. Ničeho se nebojte a ochutnejte na hlavním trhu v Oaxace úplně všechno, co nabízí, od nezapomenutelných grilovaných mas a opuncií v čerstvě pečených tortillách, třeba až po pražené cvrčky a jinou havěť. A kdyby se vám do toho nedejbože nechtělo, tak to zkuste po pár panácích místního mezcalu, co z téhle oblasti pochází, cvrčci pak kloužou do krku skoro sami. A když už jsme u toho mezcalu, rozhodně doporučuji navštívit nějakou blízkou mezcalerku – výrobnu mezcalu. Protože právě tam pochopíte, že tequila je „tovární“ záležitost (jak místní rádi říkají), zatímco skutečný kumšt se skrývá právě v mezcalu. Jak tequila, tak mezcal, jsou pálenky vyráběné z agáve, ale místní mají vážně pravdu, že v tom skutečně kumštýřském mezcalu ucítíte tóny všech procesních kroků, co pálenka na své cestě do lahve zažila. A až už mezcal nebudete moct ani vidět (což se asi těžko stane, ale budiž), tak blízké tichomořské pláže sice nejsou úplně ideální na plavání, zato surfaři si zde přijdou na své. A ono i to povalování s margaritou (tady právě jedině z mezcalu) stojí za to. A kdybyste chtěli zažít skutečně prazvláštní přírodní jev, zajeďte si s místními po setmění do laguny Manialtepec zaplavat si ve světélkujícím planktonu.
4. Chiapas – příhraniční perla
Na úplném jihu Mexika, při hranicích s Guatemalou, se nachází to pravé indiánské dobrodružství. V koloniálním městě San Cristóbal de las Casas můžete obdivovat místní sytě rudou variantu jantaru, nedaleký kaňon Sumidero vám při projížďce na lodi pěkně ošlehá tváře. Jen pár kilometrů od San Cristóbalu je to pak do městečka San Juan Chamula, jehož dominantou je šamansko-katolický kostel. Pokud chcete uniknout davům turistů, nechte si na Chiapas dost času a zajeďte si od mayských ruin v Palenque do Lakandonské džungle. Kromě impozantních pyramid uprostřed pralesa můžete v téhle polodivočině daleko od signálu přespat v indiánské komunitě.
5. Puebla – město andělů
Po Mexico City je další obligátní zastávkou Středního Mexika Puebla a na jejím okraji ležící Cholula, která se kdysi pyšnila největší pyramidou světa se základnou o 400 metrech délky i šířky. Tu však srovnali Španělé se zemí při svém dobývání nových koloniálních území a na jejím vršku postavili (nutno uznat nádherný) žlutě do dálky svítící kostelík. Při návštěvě si připlaťte za vstup do archeologického tunelu, je to jedna z mála možností, jak prozkoumat i vnitřek pyramidy, která stejně jako další sloužila hlavně exteriérově (oproti např. egyptským pyramidám, kde je to nejdůležitější schované právě v útrobách). A až pojedete do Puebly (a pokud budete mít k dispozici auto), zastavte se v národním parku kolem sopek Popocatépetl a Iztaccíhuatl, jejichž příběh hovoří o nehynoucí lásce chudého bojovníka k indiánské princezně. Legenda říká, že když Popocatépetl vypustí dým, tak vzdychnul smutkem právě z nikdy nenaplněného citu. Pro výškové turisty pak malé doporučení – Popocatépetl je činná sopka a lézt na ní je skutečná ruská ruleta, mexický Národní úřad prevence katastrof (jako fakt tu takový úřad existuje) radí neriskovat a šplhat raději na neaktivní Iztaccíhuatl či na Pico de Orizaba. Ale i pro ty, kteří přírodní divy rádi pozorují spíš z dálky si místní národní park Iztaccíhuatl-Popocatépetl v oblasti Cortésova průsmyku nabízí impozantní výjevy. V Pueble jako takové a jejím nejbližším okolí pak navštivte alespoň některé z kostelů vystavěných v architektonickém stylu „indiánské baroko“ – netradiční krása tu střídá nádheru a andělíčků se tu nedopočítáte.
6. Yucatán – mayský poloostrov
Yucatán v Evropě často platí za synonymum pro Mexiko, ale troufám si říct, že tomu tak není. Yucatánský poloostrov je nejturističtější oblastí z celých Spojených států mexických a i když je samozřejmě návštěva divu světa Chichén Itzá pro řadu lidí neodmyslitelnou součástí návštěvy, já osobně mám radši daleko (jakože fakt o hodně) méně frekventované pyramidy na tzv. Ruta Puuc, jakémsi okruhu mezi mayskými městy, která byla v minulosti přirozeně spojena vymakanou sítí cest. Třeba taková Kouzelníkova pyramida v Uxmalu pro mě má daleko větší náboj než profláknutá a turisty obsypaná Kukulkánova pyramida na Chichén Itzá. Milovníky pirátských historek pak uchvátí pevnostní město Campeche. Půjčte si auto a projeďte si poloostrov vlastním tempem, silnice jsou ucházející a k vidění je toho tady na sto životů dost a dost. A až vám bude horko, osvěžte se v některém z vápencových cenotů, v některých se dá dokonce i přístrojově potápět, a to je teprve zážitek! Ale nejezděte do těch nejznámějších jako Dos Ojos, tam je hlava na hlavě, zamiřte si to do těch vzdálenějších (řadu cenotů spravují místní rodiny, protože je prostě mají na svém pozemku a pustí vás tam za pár pesos vstupného) jako například Sac Actún, kde se jednotlivými komorami obřadních krasových jezer proplavete v chladné průzračné vodě.
7. Tequila – po kalíšku, po kalíšku
Co by to bylo za návštěvu Mexika kdybyste nezamířili do kolébky nejznámější pálenky ve státě Jalisco? Vypravte se sem optimálně busem, anebo pokud autem, tak s přespáním přímo v městečku Tequila, je to asi 500 km od hlavního města. Na pálenky tu narazíte prakticky na každém rohu a typické malované šipky „cesty za tequilou“ tu vedou i do katolického kostela (fakt). Ale neradím vám místním tequilářům říkat příliš detailů o (pevně doufám, že už přežitém) rituálu „zlaté“ tequily s pomerančem a skořicí, mohli by taky padnout do mdlob. Zato vysvětlování české praktiky body shotů z pražského baru La Casa Blů, potažmo z filmu Samotáři, mívá obrovský úspěch. Nutno dodat, že zatím se všichni Mexičané zdráhali to převést do praxe, ale dám ruku do ohně za to, že jim to pak patřičně dlouho vrtalo hlavou. A když už jsme u těch pálenek a prapodivných rituálů, tak tady malý mexický trik na poznání skutečně kvalitního alkoholu, hodí se nejen pro tequilu či mezcal, ale fakt pro cokoliv, co prošlo destilací: nalijte si kapku dané pálenky do dlaní a rozetřete ji jako byste si do rukou vtírali krém. Alkohol se vypaří a po přivonění do dlaní ucítíte skutečnou esenci dané pálenky – vůni jarní přírody, praskajícího dřeva či ovocné tóny… Naopak pokud vám z dlaní bude i nadále cítit chemický odér či jakási alkoholová pachuť, pak to radši nepijte, fakt ;)…
8. Nayaritská riviéra – ráj plejtváků
Vedle sebe ležící státy Nayarit, Jalisco a Colima se pyšní 360 slunečnými dny v roce a s opačnou stranou Mexika, tedy karibským pobřežím, se přou o to, kdo má krásnější pláže (a vzhledem k počtu turistů vám prozradím, že tady na tichomořském pobřeží se vám bude rozhodně užívat krás Mexika lépe než v takovém přeplněném Cancúnu na Yucatánském poloostrově). Hlavně do Nayaritu pak od poloviny prosince do konce března míří milovníci přírody za pozorováním migrujících plejtváků keporkaků. Pokud tedy je součástí vaší mexické dovolené neodmyslitelně i vyvalení se na pláži, zkuste se mrknout po nějakém malém místním hotýlku, může to být daleko lepší variantou než směřovat za klasickými turistickými destinacemi.
9. Huasca de Ocampo – kouzelné vesničky
Nedaleko od hlavního města (já se toho Středního Mexika prostě asi nezbavím, ale když ono je fakt nesmírně krásné a pestré) najdete řadu „kouzelných vesniček“, jak zní místní „turisticky kvalitativní“ označení. A ačkoliv říkám turistické, tak se není čeho bát, zahraničních turistů tu potkáte pramálo, zato jsou často cílem samotných Mexičanů, co občas v kvantitě fotek při svém poznávání vlastní země překonají i Japonce. Zapomeňte na doporučení ubytovat se ve městě Pachuca, není tam příliš o co stát, a zamiřte rovnou třeba do městečka Huasca de Ocampo, které mělo tu čest roku 2014 jako první získat právě ono turistické označení „Pueblo Mágico“. Kolem je toho k vidění spousta – bazaltová prismata, která na počátku 19. století obdivoval i Alexander Humboldt, anglický hřbitov a pozůstatky důlní minulosti v Real del Monte (pokud vás na okraji historického centra praští do nosu pečené maso, vydejte se rozhodně po vůni, o místním grilovaném divočákovi se mi občas i zdá) anebo třeba místní lehce bizarní (ale zato prý jediné na světě) muzeum skřítků, co právě ve státě Hidalgo prý odjakživa spokojeně žijí ve velkém.
10. Jídlo . Ach bože, jídlo!
Mexiko je obrovské, o tom už tu byla řeč. Jeden život na něj nestačí, to už jsem taky psala. Ale ono je asi jedno, kam v Mexiku zamíříte, jeho krásy vás ohromí úplně kdekoliv. Pokud budete mít hlavu a srdce otevřené a k zemi a jejím obyvatelům se budete chovat s respektem, ono si k Vám samo cestu najde. Desátý tip pak věnuji tomu, co Mexičany definuje podle mě nejvíc – jídlu. Mexičané totiž pořád něco jedí. A pokud zrovna nejedí, tak mluví o tom, co kde kdy dobrého jedli. A jakmile dojedí, už zase plánují, co si kde dají za chvíli. Jídlo je tu skutečně zásadním momentem, ale ne dne, ale spíš celého života. Proto vám radím – kdekoliv zrovna jste, ochutnávejte. Všechno a všude. Já osobně razím teorii, že čím lépe je kuchařovi vidět do kuchyně, tím čerstvější, a tudíž i lepší dané jídlo bude. A pokud k tomu přidáte ještě druhou část teorie, která velí, že tam, kde se srocují Mexičani, prostě vaří dobře, tak praxe nemůže zklamat. Jezte rukama to, co se rukama jíst má, nedbejte příliš na etiketu a všechno si řádně přelijte pálivou salsou, co na tom, že vám odkapává (v lepším případě) na talířek anebo dokonce (v horším případě) rovnou do klína. Skrz božské kombinace chutí je totiž cesta k Mexiku nejrychlejší.
Tak co, který tip je vám nejsympatičtější? Ráda si přečtu vaše komentáře!
Vaše Eva
Mexikopedie 