Mexikopedie slaví půl roku od svého prvního článku na blogu a zbývají na den přesně čtyři měsíce, než ji potkáte i na pultech knihkupectví v tištěné formě. Pojďme se při tomhle minivýročí mrknout na to, co mě v Mexiku překvapilo a neustále překvapuje. Po tipech na chování při zemětřesení z minulého týdne vám přináším další část seriálu
Měla jsem pro vás připravený první díl mexikopedického miniseriálu „Zdvihnuté obočí“ o věcech, co mě v Mexiku překvapily (a pořád překvapují) a co mi někdy vyloženě vadí (a nikdy vadit nepřestanou). Ty druhé jmenované jsem chtěla nechat až na později, však netřeba začínat něčím negativním. Ale včerejší zemětřesení tyhle bohulibé plány změnilo. Wuooooom, wuoooom, wuoooom, alerta
To, že je rok 2020 prostě zvláštní, je nám všem dost jasné, a to používám ještě hodně něžný výraz. A tak při vší té zvláštnosti asi vlastně zvláštní není, že se do žebříčku stovky nejmocnějších (či snad nejvlivnějších?) žen Mexika podle časopisu Forbes dostala doña Ángela, sedmdesátiletá dáma, jejíž YouToube kanál s tradičními mexickými recepty sledují
Milé děti, dneska si povíme pohádku. O šustících křídlech andělů a o tom, jak se překrásné mexické město Puebla jednoho rána probudilo zněním zvonů. Bylo nebylo, psalo se 17. století a v koloniální pýše španělského impéria se skvělo město Puebla. Tedy Heroica Puebla de Zaragoza, abychom byli úplně přesní. Protože není koloniální pýchy, která by
Jsem ukecaná. Navíc o Mexiku mluvím ráda a často. A tak si dneska zase po delší době budeme namísto čtení poslouchat jeden z dalších rozhlasových rozhovorů. Ale před spuštěním ještě varování – poslech vzbuzuje chutě k jídlu, tak si k tomu rovnou něco dobrého uvařte a naservírujte, optimálně samozřejmě mexického. Pořad Ešus na Radiu 1
…bistec, cabeza, canasta, campechano, longaniza, cochinita pibil, molotes, tinga… A tak by se dalo pokračovat donekonečna. To vše je taco. To vše je božská mana. Ale co je vlastně taco? Tak jednoduchá otázka a tak složitá odpověď – právě pro svou každodennost není snadné vytáhnout z rukávu jednoznačnou definici. Velmi zjednodušeně se dá říci, že taco
Tištěná Mexikopedie se dostane na pulty knihkupectví v listopadu, to už víte. A je to abecedář, tedy každé písmeno abecedy je v ní rozvedené v nějaké kulturní, geografické či gastronomické téma, to také není žádným tajemstvím. Ale to, co nevíte a teď se to právě dozvíte, je, že písmeno Y bude věnováno (jak jinak) Yukatánu. Ale není všechno
Popocatépetl, Popocatépetl, Popocatépetl… A co teprve když k němu přidáme přilehlou Iztaccíhuatl, máme dvojici sopečných jazykolamů jak víno. Jaký příběh ale vypráví? Je to vlastně takový mexický příběh o Romeovi a Julii. Bylo nebylo, aztécký válečník Popocatépetl vzplanul láskou ke sličné princezně Iztaccíhuatl. Jak už to tak ale bývá, jejich citům nebyl příliš nakloněn princeznin
Týýýýdam, tádádytam, tam tadam tydymtyptam… Tap tadam tam… Poznali jste popěvek anebo jste si museli pomoct titulkem článku? Sice se znělka pořadu Sama doma, vysílaného v každý všední den na ČT1 už trochu změnila, ale staré dobré „tap tadam tam“ tam zůstalo do dneška. A jednou mi přistála v mailu pozvánka právě do tohohle pořadu.
Mexikopedie už vám pár vlaštovek typicky dopoledních pokrmů přinesla. A úmyslně říkám „dopoledních“ namísto „ranních“ – Mexičané si totiž svoje snídaně umí patřičně užít, a tak si dávají rovnou dvě. První snídaní je spíš jen takové ďobnutí, nastartování do nového dne. To pravé obžerství ( či jak s láskou říkám, „gastroporno“) pak přichází až kolem desáté
