Týýýýdam, tádádytam, tam tadam tydymtyptam… Tap tadam tam…

Poznali jste popěvek anebo jste si museli pomoct titulkem článku? Sice se znělka pořadu Sama doma, vysílaného v každý všední den na ČT1 už trochu změnila, ale staré dobré „tap tadam tam“ tam zůstalo do dneška. A jednou mi přistála v mailu pozvánka právě do tohohle pořadu.

S vidinou osmi minut nehynoucí slávy jsem se tedy 3. března 2020 vypravila do České televize. Na obličej jsem napatlala něco, co by se snad dalo nazvat makeupem, i když jsem na to času všeho všudy měla míň než trval celý rozhovor, a šla jsem. Pěšky. Pěkná blbost.

Není to daleko, říkala jsem si, a aspoň si pročistím hlavu. Všechny ženy ale určitě pochopí povzdych nad tím, co z vyžehlených vlasů udělá přívalový déšť. Mno, long story short, když jsem se dohrabala do televize, spráskla jen paní maskérka ruce a něco s tím udělala. Ta rtěnka mi na puse vydržela ještě tři dny, jak moc byla neslíbatelná.

Televizní čekárna

„Čekárna na rozhovor“, jak jsem si pracovně popsala několik židlí vyrovnaných v řadě u zdi studia, které v televizi rozhodně vypadá větší, než je ve skutečnosti, byla plná. Ředitelka Umělecko-průmyslového muzea (skvělá dáma, jen tak mimochodem). Fyzioterapeutka (díky za rady na moje bolavé ostruhy) Olympijská běžkyně Hejnová (šmarjá, pardon, že jsem vás v maskérně nepoznala, když já jsem strašnej sportovní negramot)… Bylo mi na zvracení a jen jsem si živě představovala, jak nervama vrhnu do kamery snídani.

Skoro jako jezdit na kole…

Usadili si mě do „mexického koutku“ (další pracovní název). Fundus České televize totiž očividně skýtá totiž i několikero umělohmotných kaktusů, ponč, sombrer a dokonce bicyklu. Když jsem tenhle totálně koncentrovaný stereotyp uviděla poprvé na vlastní oči při vstupu do studia, napadlo mě jen hanlivé přirovnání, kdy Mexičané říkají o Mexiku „este país bicicletero“, což by mohlo být ekvivalentem pro „sotva jsme slezli na zem z větve“, akorát teda s bicyklem namísto stromu. Ale po hlubokém nádechu (a výdechu) fakt musím ocenit invenci a hlavně snahu. Navíc moje ego fakt potěšilo, že žádný další host svůj tematický koutek neměl. Takže obří dík, fakt!

Poznatky za všechny prachy (než kliknete na odkaz)

Ale ať tenhle text není delší než obsah rozhovoru (i když to těžko, prej jsem do osmi minut vměstnala informace na týden a prej nikdo v Sama doma rozhodně nikdy nemluvil tak rychle jako já)… Takže už jen pár poznatků na závěr a pak hurá kliknout na internetové vysílání Sama doma:

1) Ester Janečková je fakt boží.

2) V těch desetivteřinovejch předělech mezi scénami se toho ve studiu stane strašně moc! Vypadá to pokaždé jako úprk před jistou smrtí. Mění se dekorace, přebíhají hosti, vzduchem sviští mezi pohovkami moderátorky, aby pak po střihu na tu správnou kameru seděly naprosto se stoickým klidem a ladně překříženýma nohama, aniž by daly znát, že zrovna přeskočily tři lidi, dvě pohovky, patnáct různých dekoračních propriet a ještě se přitom stihly napudrovat.

3) Osm minut je fakt strašně málo času. Řeknete všechno a nic. Anebo spíš jen vlastně nic. Za mě je to fakt smrtelnej limit, jsem prostě ukecaná.

4) Ne, rozhovor se sebou jsem (ani online) neviděla, nezvládnu to se na sebe dívat v televizi. Ani poslechnout v rádiu. No prostě sama sebe nějak nedávám.

5) Když jsem vylezla ven, byla jsem zralá na pánaka. Ne, kecám. Rovnou na flašku tvrdýho. Přišla jsem si jak běžec na krátký tratě (ha, vida, nejsem snad tak ztracený případ v tom sportu, vidíte, paní Hejnová?), co má před sebou děsně krátkej úsek, do kterýho musí dát úplně všechno. Dala jsem. Byl to můj úplně první rozhovor v životě. Fuj, snad se to někdy naučím zvládat líp.

6) Jednou ze mnou importovaných mexických dekorací do programu byla pražená sarančata chapulines. Ester si během rozhovoru nechtěla dát, (oprávněně) se bála, že by jí pak při následujícím povídání s fyzioterapeutkou koukala nožička kobylky z mezizubního prostoru. Ale byla hustá, po vypnutí kamer jich pak pár fakt slupla. Bez ošívání, bez husí kůže, bez znechucených pohledů. Protože i sarančata můžou být dobrota. A taky jsou. Super totiž křoupou. Jen bacha na ty nožičky mezi zubama.

Ale teď už šup na to!

Na krásné kulaté stopáži 1 hodiny (aka přetočte si pořad na 01:00:00) se podívejte na ten můj mexický výplod.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/220562220600034

Tak co, zasloužím si za svých 8 minut nehynoucí slávu? 😉

Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020