Popocatépetl, Popocatépetl, Popocatépetl… A co teprve když k němu přidáme přilehlou Iztaccíhuatl, máme dvojici sopečných jazykolamů jak víno. Jaký příběh ale vypráví?

Je to vlastně takový mexický příběh o Romeovi a Julii. Bylo nebylo, aztécký válečník Popocatépetl vzplanul láskou ke sličné princezně Iztaccíhuatl. Jak už to tak ale bývá, jejich citům nebyl příliš nakloněn princeznin otec, a tak Popocatépetla vyslal do války. Prý že když se vrátí z vítězné bitvy jako hrdina, bude o sňatku přemýšlet. Jenže ouha!

Milostný trojúhelník?

Od téhle chvíle se verze legendy různí. Některé vypráví, že sám princeznin otec, aztécký panovník, byl tím, kdo jí nalhal, že Popocatépetl zemřel v boji. Jiné pak zase, že o smrti jejího milého přišla mylná zpráva. Jsou pak ale tací, co tvrdí, že to byl všechno vlastně milostný trojúhelník a že Iztaccíhuatl lež o smrti Popocatépetla nakukal jiný, daleko majetnější, nápadník.

Přísaha věčné lásky

Buď jak buď, Iztaccíhuatl zemřela žalem s myšlenkou na svou lásku. Když se pak Popocatépetl vrátil v plné síle domů z vítězného boje, nalezl svou milovanou mrtvou. Vzal ji do náruče a odnesl do hor. Tam bohové proměnili Iztaccíhuatl v horu pokrytou bílou přikrývkou sněhu, a Popocatépetl s pochodní v ruce krásné Iztaccíhuatl přísahal věčnou lásku. Pak statečný bojovník zemřel se zlomeným srdcem žalem. A tak jej bohové proměnili ve žhavou sopku, zatímco jeho milá spočívá navěky vedle něj jako neaktivní vulkán, jehož vrcholek sněhově bíle září po celý rok. A vždy, když Popocatépetl rozeseje sopečný popel do širokého okolí, místní věří, že vzdychl žalem z nenaplněné lásky.

Text a foto (kde není uvedeno jinak) © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020