Měla jsem pro vás připravený první díl mexikopedického miniseriálu „Zdvihnuté obočí“ o věcech, co mě v Mexiku překvapily (a pořád překvapují) a co mi někdy vyloženě vadí (a nikdy vadit nepřestanou). Ty druhé jmenované jsem chtěla nechat až na později, však netřeba začínat něčím negativním. Ale včerejší zemětřesení tyhle bohulibé plány změnilo.

Wuooooom, wuoooom, wuoooom, alerta sísmica, wuoooom wuoooom… Pro mě osobně nejhorší zvuk v životě – upozornění veřejných tlampačů na blížící se zemětřesení. Jakmile ho zaslechnete, máte šedesát vteřin, abyste se A) schovali, B) vyběhli ven z budovy. Pojďme se společně podívat na to, co že to vlastně máte dělat, pokud vás zastihne na cestě po Mexiku (či vlastně kdekoliv) zemětřesení. Vězte tedy, že:

1) Pokud kdekoliv v Mexiku zazní seismický alarm, není radno brát ho na lehkou váhu. Je totiž nastaven tak, aby hulákal jen při otřesech silnějších než 6 stupňů Richterovy škály. To, že v Mexiku prakticky kdekoliv zemětřesí několikrát za den v menší míře, nejčastěji ani nezaznamenáte.

2) Máte 60 vteřin. Pokud bydlíte / jste ubytováni kdekoliv do třetího podlaží, okamžitě ven z budovy. Klidně v pyžamu, jen si vemte boty. Ale ani ty nejsou úplně nutné, když na to přijde.

3) Pokud bydlíte výše než ve třetím patře, najděte si úkryt. Už dávno neplatí teorie o nosných zdech a dveřních futrech, teď frčí tzv. trojúhelník života. Spočívá v principu, že pokud padají zdi, tak padají šikmo. Tzn. že se prostě svalí na stranu a vytvoří trojúhelník, který vám případně zabezpečí místo k přežití, pokud už fakt půjde do tuhého. Rozumějte – zeď vás nerozplácne a o pár hodin později vás případně vyhrabou ze sutin. No kidding.

4) Co s sebou, ať už při vyběhnutí ven či před ukrytím? Telefon! Optimálně také doklady a peněženku. Pokud se hodláte ukrýt někde v bytě a máte šanci sáhnout po lahvi s vodou, sem s ní, může se hodit.

5) Co ještě? Pokud zrovna vaříte, vypněte plyn. Na ostatní se vykašlete.

6) Pokud jste to ven nestihli při zemětřesení, vysmahněte z bytu/domu ihned poté, co se země uklidní. S sebou si vezměte všechno zmíněné v bodu 4). Vyčkejte, než se prověří, že budova neutrpěla žádné zásadní trhliny.

7) Neběhejte. Prostě jen jděte rázněji. Při běhání snadněji zakopnete nebo do někoho narazíte a můžete ho ohrozit.

8) Nepanikařte. To se snadno říká a hůř dělá, vím o tom své. Sama se to snažím naučit.

9) Taška pro seismické profíky. Pokud plánujete v Mexiku nějakou dobu pobýt, nebude na škodu, když u vchodových dveří necháte stát tzv. seismickou tašku. Do ní dejte: vodu, roušky (těch máme teď všichni požehnaně), dezinfekční gel, kopie dokladů (či naskenované doklady na USB), peníze, klidně nějakou sušenku na uklidnění nervů (pro skutečné praktiky klidně plechovku tuňáka či dvě), čisté tričko na převlečení, vlhčené ubrousky, svítilnu, náhradní nabíječku na telefon a rádio na baterky.

10) Zelený čtverec. Všude po Mexiku narazíte na větší či menší zelené čtverce s bílými šipkami. To je seismické shromaždiště. Pokud tedy vybíháte z budovy, jejíž okolí dobře neznáte, zkuste to směřovat právě na tenhle čtverec. Je vybraný tak, aby v jeho blízkém okolí na vás nemohlo nic spadnout, a to včetně elektrických drátů na zem spadlých.

Bonus: Dejte si housku. Fakt. V Mexiku se totiž říká un bolillo para el susto, tedy houska na leknutí. Anebo panáka. Pomáhá obdobně jako ta houska.

Jo. Úplně chápu. Zemětřesení je jedna z nejděsivějších věcí v životě, aspoň tedy pro mě. Občas se dodnes vzbouzím uprostřed noci opocená se vzpomínkou na září 2017, kdy to zatřáslo pekelně. Tehdy bylo o síle 7,1 stupňů momentové škály (protože teď už kromě dveřních futer nefrčí ani Richterova škála). To včerejší (23.6.2020) bylo o 7,5 stupních. Tak proč bylo to první jmenované tak strašně ničivé, zatímco to včerejší jen nepříjemně houpalo? Zkusím vám to vysvětlit tak, jak to jako laik chápu (všem seismickým specialistům se tímto hluboce omlouvám za zobecňování).

Jsou totiž dva typy zemětřesení – ze strany na stranu a kruhové. To, o které se zrovna jedná, poznáte jednoduše podle toho, jak se země při otřesu hýbe. Včera to byla normální houpačka zleva doprava. Roku 2017 se ale oba typy zemětřesení potkaly. Ačkoliv jsou mexické budovy stavěné na hydraulických základech, díky kterým při otřesu „tančí“ (a tím se i víc hýbou), průšvih je, když se potká několik směrů pohybu najednou. To pak nevydrží ani některé stavby a prostě spadnou jak domeček z karet.

Mohlo by se zdát, že mezi zemětřesením o síle 7,1 stupňů a 7,5 stupňů vlastně není moc velký rozdíl, ale opak je pravdou. Měřící škála totiž neroste lineálně, ale exponenciálně – tzn. že pár desetin bodu vystřelí linku až do nebes.

A nakonec ještě jedna zajímavost z lingvistického rybníčku aneb není všechno zemětřesení, co se hýbe. Zatímco učebnice španělštiny velí, že zemětřesení = terremoto, praxe přináší daleko subtilnější rozdíly. Vězte tedy, že nejčastěji uslyšíte výraz sismo – otřes. Pokud zahuláká seismický alarm a vy otřesy ucítíte, jedná se o temblor. Pokud alarm hulákal, vy jste lítali z jedné strany bytu na druhou a budovy kolem padaly, jde pak skutečně o ono terremoto. No a pokud se nedejbože stane, že všechny měřáky vyskočí až na nejvyšší příčky a překročí 9 stupňů či více, jde o cataclismo. Budiž vám útěchou, že tahle živelná pohroma je vážně vzácná, naposledy se k ní přiblížilo Japonsko před devíti lety. Celých 9,5 stupně Richterovy škály pak roku 1960 naměřili při megazemětřesení v Chile a stalo se tím nejzávažnějším změřeným zemětřesením v dějinách lidstva. A od té doby uplynula pěkná řádka let.

Za mě osobně rozhodně zemětřesení není faktorem, který by určoval cíl našich cest. Ono ostatně když to nebude zemětřesení, tak to budou záplavy, orkány či požáry, všude najdete něco, když se v tom budete dostatečně dlouho rejpat. Což ale nic nemění na tom, že jsem svojí mamince kategoricky zakázala tenhle článek číst ;)…

Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020.