Zdvihnuté obočí vol. 2: Hygiena

Mexikopedie slaví půl roku od svého prvního článku na blogu a zbývají na den přesně čtyři měsíce, než ji potkáte i na pultech knihkupectví v tištěné formě. Pojďme se při tomhle minivýročí mrknout na to, co mě v Mexiku překvapilo a neustále překvapuje. Po tipech na chování při zemětřesení z minulého týdne vám přináším další část seriálu „Zdvihnuté obočí“, tentokrát na téma hygiena.

Všechno začalo, když jsme se seznámili s Kormidelníkem. Znali jsme se jen pár dní, ale z nějakého záhadného důvodu jsme oba věděli, že je to fakt prima. A tak neuplynul ani měsíc od mého odletu z Mexika a frčela jsem pro něj na pražské letiště. Ještě předtím jsme ale tzv. posilovali vztah online komunikací. Po pár otázkách mi bylo jasné, že kulturní rozdíly budou na denním pořádku – po Skypu jsme se vzájemně ptali třeba i na to, jak pereme prádlo. On si myslel, že Česká republika to bude mít dost podobně jako třeba USA a budou po celé Praze rozeseté prádelny. Já zase překvapeně mrkala, když mi říkal, že v Mexiku je drtivá většina praček jen na studenou vodu.

Ale to byl jen začátek. Ty skutečně úsměvné situace přišly až ve chvíli, kdy jsem si ho nakvartýrovala do panelákového bytu v pražské Krči. A dneska je mi jen líto, že jsem si ty hlody nepsala, protože jich bylo fakt víc než ty, na které si alespoň zběžně pamatuju.

Uplynulo pár dní našeho česko-mexického soužití v Praze, když přišla věta: „Jsem pozitivně překvapen Tvými hygienickými návyky.“ Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a když jsem se vzpamatovala, rejpala jsem se v tom, jaké návyky má sakra na mysli. „No, že si pravidelně čistíš zuby a že se každý den sprchuješ a používáš deodorant.“ Wow. Nevěděla jsem, jestli se smát, brečet anebo rovnou urazit.

No, long story short, představte si, že si Mexičané myslí, že Evropané smrdí. Co si budeme povídat, často s nimi musím po výletě v letní pražské tramvaji souhlasit. Mexičané jsou totiž nesmírně čistotní, páchnout potem je tu věcí absolutně společensky nepřijatelnou. A tak není výjimkou, že si několikrát denně převlékají tričko, spotřeba deodorantů snad dokonce drží ekonomiku nad vodou, mexické děti chodí učesané tak, že můj maturitní drdol jim nesahá ani po kotníky, a tráví v koupelně obrovské množství času (což mou maminku při našich návštěvách přivádí k poměrně oprávněnému šílenství).

Ale zpět k onomu evropskému zápachu. Co mě totiž zarazilo nejvíc, bylo PROČ že si to myslí v úplně všeobecné rovině. Městská legenda totiž praví, že Evropané páchnou potem, protože v Evropě je nedostatek vody, a tak prostě nemáme šanci se každý den umýt. Jako fakt. Původně se tenhle mýtus týkal prý pouze Francouzů, odkud se prostě a jednoduše rozšířil i na celou Evropu. Docela živě si dokážu představit, jak vznikl, slyšte mou imaginární vizi… Bylo nebylo, Mexičan neznámého jména cestoval do Paříže. Tam, převléknuvší se počtvrté za jeden horký den do čistého trička se potkal ve městě s místním francouzským obyvatelem, který, ehm, jaksi neměl za sebou tři vyvoněná trička (jemně řečeno). Mexičan nechápal. A tak si řekl, nojoooo, on se asi prostě umýt nemůže, není tu dost vody. Protože prostě jiné vysvětlení nebylo myslitelné. A už vůbec ne to, že by onen francouzský domorodec jednoduše byl ochoten chodit po světě s koláči sledovanosti v podpaží. Povyprávěl o tom doma v Mexiku po svém návratu… a mýtus byl na světě.

Nutno dodat, že vždycky, když vysvětluji, že Evropa ve všeobecné rovině skutečně nedostatkem vody na mytí netrpí, se setkávám s nechápavými pohledy ve smyslu „tak proč teda někteří tak smrdí“? Inu, jsem ale konec konců ráda, že můj muž uměl zrovna ty moje hygienické návyky ocenit… Měla jsem to hodně na mysli každý den, když jsem blahého času provázela pro jednu nejmenovanou hradeckou prima cestovku ;), a klientům jsem tenhle příběh vyprávěla jako jeden z prvních, aby si z něj vzali nevědomky poučení a společnými silami jsme postupně měnili mexický náhled na páchnoucí evropské turisty. Někdy to padlo na úrodnou půdu, jindy se však někteří jedinci rozhodli naopak tenhle mýtus podporovat až do posledního dechu.

A co vy? Potkali jste se někdy s takovým názorem?