Často se na mě obracíte s prosbou o tipy, co vás čeká na mezinárodním letišti Benita Juáreze v Mexico City. Některé z nich jste mohli najít v tištěné Mexikopedii, ale nerada bych z ní udělala turistického průvodce na úkor všech krás Mexika. A tak vám přináším pár tipů, jak proplout letištěm bez úhony. Moje standardní grafomanie z toho sice udělala malý
Stejně jako na podzim roku 2020, když už vás neposednost hnala za hranice všedních dnů, i na jaře 2021 mi prakticky každý druhý den dorazí do mailové schránky zpráva s dotazem, jehož jmenovatelem je „tak už?“. Tedy konkrétně – tak co, jak to vypadá s COVIDem v Mexiku? A tak tu pro Vás mám update původního článku, jehož
„Jaké je manželství s Mexičanem?“ je hned po „Je Mexiko nebezpečné?“ asi nejčastější otázkou, co mi lidi kladou. Jako hele, nalijme si čistého vína, já prostě pro takové hodnocení asi nemám to nejlepší srovnání. Žádnej česko-českej manželskej krach, ze kterýho bych utekla do náruče žhavýho-Latino-tanečníka-salsy-s-tunou-gelu-ve-vlasech totiž za sebou nemám (ať žijou stereotypy!). A tak jsem vlastně
„Hele, tady prodávají dřevěný hračky, už teď je mi to město sympatický,“ prohlásila jsem za volantem, na tachometru dvacet a v očích smrt, když jsem se šnečí rychlostí řítila po kluzké kamenné silničce z kopce do San Miguel de Allende. V Mexiku totiž dřevěné hračky moc nefrčí, top je tu plast a zase plast. A aby byl
„Ty se zase kocháš,“ smála jsem se své kamarádce, se kterou jsme právě vystoupaly neuvěřitelnej krpál. Obličeje rudý, žíla na čele tepe v rytmu umíráčku, záda jako by na ně někdo vylil kýbl vody, nohy pokrytý prachem až po stehna. Já jsem nikdy nebyla žůžo sportovec, ale pandemické nicnedělání i v tom málu svalů schovaných kdesi po
Nemyslete si, moc prosím, že na Vás (ano, cíleně s velkým V, protože tím myslím, každého jednoho z Vás, co mě čtete a máte se mnou nekonečnou trpělivost) kašlu. Protože na Vás nekašlu, jen nestíhám psát blogy a sítě, ale mám Vás na mysli každým dnem a kudy chodím. Děje se toho totiž i přes stagnující pandemii
Skvělý projekt Mega Procesión de las Catrinas, které si možná pamatujete z pandemických fotek Catrin a Catrinů, mě přivedla na téma, do kterého bych si sama netroufla – jak že to vypadá v běžné mexické domácnosti. Nemám totiž nikterak pocit, že bych mohla mluvit za všechny Mexičany (tenhle pocit teda nemám vlastně nikdy, ale v tématu příbytků mě
Minulý díl seriálu Zdvihnuté obočí byl o odpadcích a jak je pro mě v Mexiku nekonečně složité něco tak úplně jednoduchého, jako je prostě vyhodit. A tentokrát si posvítíme na další z (relativně krátké) řady mých „černých mexických puntíků“, které v jinak harmonickém žití v téhle zemi vnímám – na pitnou vodu. Ona totiž pitná voda ostatně úzce
Máme za sebou rok mexikopedického dobrodružství, a tak jste si určitě všimli, že Mexiko je pro mě obrovská srdcovka a že jsem k němu občas až nekriticky obdivná. Ale i ta největší srdcovka má na sobě občas černý puntík nějaké drobnosti, která člověku i přes všechnu lásku, kterou k téhle zemi cítí, prostě vadí, vytáčí a štve.
Santa Claus či Papá Noel, Ježíšek, Tři králové a do toho ještě na začátku prosince Mikuláš. To je vánoční guláš non plus ultra. A tak vám v prvním článku roku 2021 prozradím, jak jsme to sfoukli v té naší mini česko-mexické rodině. Žijeme v Mexico City, ale doma se u nás mluví španělsky i česky. Naše tříletá Anča
