Stejně jako na podzim roku 2020, když už vás neposednost hnala za hranice všedních dnů, i na jaře 2021 mi prakticky každý druhý den dorazí do mailové schránky zpráva s dotazem, jehož jmenovatelem je „tak už?“. Tedy konkrétně – tak co, jak to vypadá s COVIDem v Mexiku?

A tak tu pro Vás mám update původního článku, jehož znění nebylo nikterak příznivé pro dobrodružné duše. A stejně jako tehdy rovnou připomenu, že Mexiko je obrovská země a není v mých silách znát do detailu nařízení, limitace, aktuální situaci anebo naopak nově stanovená povolení v každé z 32 federativních jednotek Spojených států mexických. Berte prosím proto v potaz to, že finální rozhodnutí je na každém z vás, stejně jako detailní prověření aktuální situace a s ní souvisejících povinností/omezení v místech, kam se v Mexiku chystáte. Ale potěším vás – Mexiko (anebo minimálně Mexico City) začíná konečně vypadat jako život. Jako to, co jsme znávali, byť v trochu nové podobě tzv. „nové normality“, jak tomu tady říkají. A tak tedy, pokud vám skutečně Mexiko nedá spát (jakože já to chápu), zkuste si vzít k srdci pár následujících skutečně upřímně míněných doporučení.

1) Zelená se, zelená

Semafor se nám tu v Mexiku začíná postupně vybarvovat do rozhodně příznivějších barev. Až mi to přijde surrealistické, že by na tom tahle obří země mohla být pandemicky tak dobře :). Vzhledem k neustále se měnící situaci nebudu do článku psát, kolik je čeho zeleného, tam vám právě nechám domácí úkol mrknout, jak je na tom Mexiko aktuálně. Vezměte prosím jen v potaz třeba i to, že nejen počet nemocných a obsazenost lůžek tu jsou indikátory semaforů pro každý stát. Teď to bude sice znít lehce konspiračně, ale chystají se tu volby a vláda potřebuje nutně dát najevo občanům, že to zvládla v pohodě, a tak se tu (po 15 nepřetržitých měsících online výuky i lehce nepochopitelně) děti prý budou chystat do škol a školek ke druhému týdnu v červnu, aby pak v červenci hned nastoupily na prázdniny. Což o to – už aby to bylo, snad se to fakt povede, ale upřímně si nemyslím, že by to mělo cokoliv společného s aktuální covidovou statistikou, jako spíš s volební agitkou. Nenechte se tedy úplně uchlácholit. Stejně jako v případě, kdy se na podzim argumentovalo volnými cestami do Mexika „protože přece nezavřelo hranice“. Nezavřelo, to je pravda, především však proto, že si to nemohlo ekonomicky dovolit. Zkuste tak vidět trochu za hranice viditelného (a často těžko pochopitelného).

2) Roušky nejsou všude povinné

Chápu, nosit respirátor ve 30 stupních ve stínu není žádné terno. Obličej mám horší než v pubertě a vypadám jak negativ fotky z prázdninového lyžování v Alpách (aka namísto vypálených „sovích“ lyžařských brýlí mám obličej opálený jen všude tam, kam slunce nad rouškou dosáhne). Ale i když tu není (z mnoha důvodů, viz bod 1, je to trochu složité vysvětlit) rouška či respirátor na mnoha místech nařízená, o to radši ji nosím. (A to, kde je rouška zrovna povinná, poznáte dost jednoduše podle obrázku, žeano.) O kolik víc lidí potkám bez ní, o to pevněji si ji nasazuji. Jako jasně, pořád o tom můžeme debatovat, ale zůstaňme v tomhle ohledu třeba jen v úrovni toho, že na dovolené prostě nikdo nechce onemocnět, byť jen třeba obyčejnou chřipkou. Očkování tu probíhají masově a nutno dodat, že jsem až překvapená, kolik obyvatel už je tu proočkováno. Na to, že se bavíme o zemi se 125 miliony obyvatel, fakt klobouk dolů. Ale stejně bacha.

3) Pojištění, pojištění, pojištění

Kdo je připraven (nebo respektive pojištěn), není překvapen. To, co jsem psala o soukromé lékařské péči, kam byste jako cestovatelé spadali, v původním článku, stále platí. Pokud se tu nedejbóže nakazíte a budete potřebovat lékařskou péči, pekelně se vám to bez pojištění prodraží, minimálně na šesticifernou částku. Neriskujte a mějte po ruce dobré (tzn. i COVID-kryjící) pojištění. A tuplem si ověřte, jak moc vám náklady kryje v zemích stále považovaných za pandemicky nebezpečné, tedy červené či sytě červené, českým Ministerstvem zahraničních věcí. Ať vás pak zbytečně nikdo nepopotahuje, kdyby náhodou.

4) Plánované dobrodružství

Stejně jako v případě pojištění stále platí, že mexická migrační správa si vyhrazuje právo navrátit do vlasti kohokoliv, kdo se jim nebude zdát, což se po času pandemie stalo lehkým ekvivalentem problematiky neorganizovaných cest. Mějte připravenou zpáteční letenku, potvrzení z ubytování (to budete ostatně potřebovat třeba i pro vstup do řady mexických měst – např. v San Miguel de Allende při příjezdu do města policie bezvýhradně kontroluje QR kódy z potvrzených ubytovacích zařízení). Prostě a jednoduše dejte migračnímu najevo, že máte věci naplánované, že víte, kdy se kudy budete pohybovat (a ideálně z jakého důvodu), kdy území opustíte, a že pro zemi nepředstavujete riziko (tzn. že i když nebudete potřebovat platný test, budete muset mít vyplněné elektronické prohlášení o rizicích). Baťůžkářskému hledání dobrodružství s datem návratu nejasným, jak bylo oblibou v dobách před COVIDem, současné Mexiko příliš nepřeje. Stejně jako vy si určitě nepřejete zbytečné komplikace na letišti po příletu do Mexika a dohadování se na migračním.

5) Nechtějte to dělat jako „tehdy“

„Jedu do Mexika už po páté“ je argumentem jen a pouze pro vaši zjevně bezmeznou lásku k téhle krásné zemi (kterou plně sdílím). Ale Mexiko se, stejně jako zbytek světa, hodně změnilo. Zkuste si tentokrát na věci vyhradit více času, nechtějte vidět ono klasické turistické „všechno“. Namísto (běžně skvěle fungujících autobusových linek) si zkuste třeba pronajmout auto anebo třeba zůstat více dní na jednom místě. I takhle můžete Mexiko zažít na jedničku, možná klidně i lépe než při cestách busem a od města k městu. Buďte kreativní a jeďte do míst, kam byste se třeba jindy nevypravili, a kterými se vyhnete klasickým turistickým cílům. Ale pokud dorazíte právě do nich, mějte kapku pochopení pro zoufalé Mexičany, jejichž jediným příjmem je turismus, co po dlouhé měsíce neměli vážně co do úst, a teď se o vás v turistických oblastech budou rvát se svými souputníky z oboru, že se vám vybaví nejnatřískanější sezóna v egyptském Luxoru jako přirovnání. Buďte obezřetní, mějte oči otevřené a zkuste chápat za hranice všeho na první pohled viditelného. Ptejte se místních, jak prožili uplynulý rok. Dávejte dobré spropitné (standard je 10 % z částky, pokud vám fakt hodně zachutná, klidně se nebojte navýšit, potěšíte). Namísto velkých řetězců zkuste o to víc podpořit místní maloobchodníky. Zkuste cestovat ne za odškrtávacím seznamem památek, co nesmíte minout, ale naopak za pocity, které si z Mexika můžete odvézt. Protože vám garantuju, že pak se jednou zase vrátíte a třeba i ten seznam památek zvládnete odškrtat.

Přeju vám šťastné kroky při vašich cestách, nezlomné zdraví (a kdyby náhodou neklaplo, pak neprůstřelné pojištění), chápavé migrační úředníky a tunu nádherných zážitků. A až tu budete, dejte si jednu dobře vychlazenou symbolickou Coronu. Třeba na pláži. Ať už to brzy zase všechno jde tak, jak jsme to znali před rokem 2020.

Vaše Eva

PS tento článek, stejně jako ony původní pandemické poznámky z podzimu 2020 vyjadřuje výhradně doporučení autorky a jejího pohledu ze života v Mexico City. Vezměte si z něj to, co potřebujete a co považujete, že by se vám při cestě do Mexika mohlo v těchto dobách šiknout. Zbytek nechte ladem. Debaty o tom, kdo co kde jak prožívá, proč a jestli to kde všude je/není „přece v úplný pohodě“ nechme prosím na jindy. Třeba nad pivem bez roušek. Konec hlášení spolu se srdečnými pozdravy z krásného Mexika 😉

Text © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2021