„Ty se zase kocháš,“ smála jsem se své kamarádce, se kterou jsme právě vystoupaly neuvěřitelnej krpál. Obličeje rudý, žíla na čele tepe v rytmu umíráčku, záda jako by na ně někdo vylil kýbl vody, nohy pokrytý prachem až po stehna. Já jsem nikdy nebyla žůžo sportovec, ale pandemické nicnedělání i v tom málu svalů schovaných kdesi po těle nadělal paseku. Ale kochala jsem se taky. A jak. Tak se dneska kochejte spolu se mnou.
V knize Mexikopedie se potkáte s kapitolou „M“ jako „Monarcha stěhovavý“. Do dnešního dne jsme rádi jezdili do svatyně monarchů v Piedra Herrada, ale i přes opakované cesty se mi nikdy kvůli zimě nepoštěstilo vidět to, co fotobanky nabízí pod heslem „mariposa monarca“ – miliony motýlů poletujících v korunách stromů a zářících v ostrém slunci proti azurově modré obloze. I tak jsem ale za tuhle kapitolu šťastná, monarchové jsou pro mě obří srdcovka.
Ale to, co jsme měly šanci spatřit s Adélou v úplné samotě a tichu lesa, jen za doprovodu indiánského průvodce, dona Chenteho z etnika Matlatzinků, bylo něco naprosto neuvěřitelnýho. Nádhernýho. Neopakovatelnýho. Nezapomenutelnýho. Ať se jdou všechny fotobanky zahrabat, protože tohle je fakt něco. Vidět monarchy a zemřít. Protože nic jiného už člověk v životě nepotřebuje. Jako by tímhle fakt viděl všechno. Je to totiž stoprocentní zen.
A tak pokud někdy zamíříte do Mexika právě s touhou vidět monarchy (OK, nemusíte pak hned umírat, to by byla škoda), zkuste napsat Matlatzinkům do Ekoturistického centra Maatawi. Je to neuvěřitelná indiánská kultura v horách kolem městečka San Francisco Oxtotilpan. Kdysi před příchodem Španělů byli nesmírně mocní a žili na území pokrývající tři dnešní federativní jednotky Mexika – státy Michoacán, Guerrero a Estado de México (pro lepší představu prostě z úplného středu Mexika až k tichomořskému pobřeží). Dneska jich už je jen 1500 a jen půlka z nich pořád mluví matlatzinca a žijí právě jen v městečku San Francisco Oxtotilpan. Ale o tom až zase jindy, protože právě Matlatzinkové budou jednou součástí písmene „I“ v dalším díle mexikopedického abecedáře. Prostě a jednoduše „I jako Indián“. Téma, které mě budí ze snů, protože pro bílou holku není úplně snadné o Indiánech psát. Ale to už jsem se dostala, jak je mým zvykem, úplně jinam.
A tak, ať vás tu neuondám historickými detaily, pojďme se společně kochat motýly. Protože monarchové jsou jedni z těch nejkrálovštějších. Ostatně, mají to i ve jméně. Tak se kochejte, seč vám síly stačí.
Vaše Eva
A pro ty z vás, kteří se kochají rádi ještě o fous víc, tu mám krátký sestřih celé té krásy, pusťte si to pěkně v HD rozlišení, ať to stojí za to!
Text, foto a video © Mexikopedie, Eva Kubátová, 2021
Krasny den, Evo, jako vzdy skvely clanek. Uz abychom vyrazili 😉 Musela jsem se zasmat, protoze mam studentku, ktera hned na prvni hodine prohlasila: „Ja se bojim motylu.” Takze jak pisete, ta by po takovem zazitku asi fakt umirala strachy😂 Nadherne fotky. Zdravime z proslunene Plzne a tesime se na dalsi stripky z dalek. Zuzka a kluci I.Montes
so 6. 3. 2021 v 10:40 odesílatel Mexikopedie napsal:
> mexikopedie posted: “ „Ty se zase kocháš,“ smála jsem se své kamarádce, se > kterou jsme právě vystoupaly neuvěřitelnej krpál. Obličeje rudý, žíla na > čele tepe v rytmu umíráčku, záda jako by na ně někdo vylil kýbl vody, nohy > pokrytý prachem až po stehna. Já jsem nikdy nebyla žů“ >
Nááádhera. Čím dál více se těšíme až Mexiko navštívíme. Roman a Irča Hálkovi
To mám ovšem obří radost, Mexiko je boží, bude se Vám líbit! Srdečně Vás zdravím, Eva