Mexikopedie už vám pár vlaštovek typicky dopoledních pokrmů přinesla. A úmyslně říkám „dopoledních“ namísto „ranních“ – Mexičané si totiž svoje snídaně umí patřičně užít, a tak si dávají rovnou dvě.

První snídaní je spíš jen takové ďobnutí, nastartování do nového dne. To pravé obžerství ( či jak s láskou říkám, „gastroporno“) pak přichází až kolem desáté či jedenácté, o víkendech klidně až k poledni. Říkají tomu „silná snídaně“, tedy desayuno fuerte, a časově bychom to mohli přirovnat třeba k brunchi. Je jasné, že nejvíc frčí tyhle dopolední hody o víkendech, často v rodinném kruhu. Typickými pro silnou snídani jsou v Mexiku například chilaquiles (božská kombinace pálivé omáčky, křupavých pražených tortillových trojúhelníčků známých v našich luzích a hájích spíše jako nachos) či rozličné druhy vývarů (kozlí birria, beraní barbacoa či obdoba dršťkové pancita). Společné pro všechny tyhle mexické brunchové dobroty je, že vás z případné kocoviny vytáhnou jedna radost. Ale zpět od silných snídaní k tomu rannímu mexickému ďobání.

Pojďme si ale posvítit na to, co silným snídaním předchází. Co že to Mexičani po ránu vlastně „ďobou“, aby nastartovali organismus před odchodem do rachoty?

Ovocný startér

Jsou samozřejmě tací, co do sebe po ránu naklopí v běhu hrnek černého kafe nalačno a až několik hodin poté přemýšlí, co do kručícího žaludku přidat za kalorie. Pokud však tenhle živočišný druh necháme stranou (bez urážky), pak vězte, že Mexičané začínají svůj den povětšinou čerstvým ovocem. Ale jakým! Tím nejzralejším, co si jen dovedete představit. Ovocem, které možná není na pohled úplně dokonalé, jeden ananas přesně nekopíruje druhý, ale ta chuť! Ta šťáva, co se při krájení rozlévá mezi prsty! Dlouho mi trvalo, než jsem přijala fakt, že nejlepší banány na světě jsou ty, jejichž slupka už je téměř černá, že mango bez poskvrnky prostě není zralé, či že skutečně sladká papája už občas vypadá, že má nejlepší léta za sebou. Druhý „objev Ameriky“ na mexických trzích pro mě pak bylo, že nemá vůbec cenu žádat sezónní ovoce mimo sezónu. V Mexiku totiž po celý rok zraje pořád něco, a tak se prostě ranní jídelníček sám proměňuje v souladu s aktuální nabídkou na ovocném trhu.

Chilli, chillím, chillíme

Komu se doma nechce krájet a špinit nádobí, ten jednoduše cestou do práce skočí na nejbližší roh. Tam si u stánku popadne za pár pesos plastový kelímek s výběrem sezónního ovoce namixovaného dle chuti. Ale tím to ještě nekončí. Abychom totiž Mexičanům dodali na (právem opodstatněném) stereotypu milovníků chilli, tak to patří i na ovoce. Však si zkuste nakrájet obyčejné jablko, posypat ho chilli směsí Tajín (najdete i v českých supermarketech) a zakápnout limetkou. Dostane totiž vážně říz. Ale ne takový, že by vám chilli popálilo chuťové pohárky, Tajín si na jídlo sypou i mexické děti. Ale chilli a limetka váš den nastartují prostě úplně jinak, lépe. Věřte mi a prubněte to, nebudete litovat.

Mexikopedický tip: zkuste si do práce vzít k svačině třeba obyčejnou okurku a udělat s ní totéž jako s ranním ovocem – posypat chilli Tajín a zakápnout limetkou. Boží! A skvělá je tahle kombinace i pro vývary – z nudné kuřecí polévky udělá gastronomickou specialitu.

Snídaňový mišmaš krásek

Rohům mexických měst po ránu vévodí kromě pojízdných stánků s ovocem i ty se „snídaňovým mišmašem“, jak jim říkám. Prodávají u nich čerstvě vymačkaný pomerančový (či v sezóně mandarinkový, mňam!) džus, všehochuť různých sendvičů z toustového chleba, pytlíčky s kukuřičnými lupínky či zeleninové mixy. Pro každého něco. Zbožňuju ten stánek u nás na rohu, vedou ho tři usměvavé slečny a vždycky, když běžím kolem v nestíhavém poklusu, na mě křičí „hezký den, krásko!“. Ne že bych se jim nějak líbila, ony to konec konců říkají všem bez rozdílu, o tom si nedělám iluze. Ale najednou je po takovém pozdravu ten den o něco lepší. O tom, jak ráda si od nich ten čerstvě vymačkaný džus kupuju, už ani nemluvě. Vždyť tak málo stačí (ke štěstí marnivé ženy)…

Kukuřice nad kukuřici

Další ranní „nárožní specialitou“ jsou tamales. Kukuřičná pasta plněná všehochutí náplní, od sladkých přes masové až po ultra pálivé, zabalená v banánovém listu či kukuřičném šustí, a uvařená na páře. Kaloricky nabušené? Ano, však obsahují notnou dávku vepřového sádla. Nezdravé? Možná taky ano. Dobré? Moc! A co víc, je to spousta muziky za málo peněz. Když se dobrý tamal spojí s horkým hutným kukuřičným nápojem atole, už to nemá jednu jedinou chybku.

A co byste si dali k snídani po mexicku nejraději Vy?

Dejte nám svého favorita vědět přes Facebook!

Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020