„Jak to v současné chvíli vypadá s turismem v Mexiku?“ Tak zní otázka, která se na mě v posledních dnech v rozličných obměnách a formulacích valí ze všech stran. Po mailu, po webovém formuláři blogu Mexikopedie, po WhatsAppu a dokonce i od blízkých přátel přes Messenger.

Česká duše je rozhodně duše dobrodružná a cestovatelská, a dlouhé měsíce coronavirových restrikcí nadělaly s naší touhou po svobodě a nekonečných dálkách obrovskou paseku. A tak se Češi vydávají za hranice všedních dnů a přemýšlí právě i o dalekém a pro mnohé exotickém Mexiku. Těm, kteří dál číst nechtějí, rovnou do prvního odstavce hodím spoiler alert aneb odpověď na úvodní otázku: „Vypadá to blbě.“. Určitě tu nechci být za kazisvěta a hlásit do světa, že „coronaviru dávám rok, maximálně dva“, jak by řekl pelíškovský klasik. Ale fakt, není to žádná sláva. Ale konec plytkého plkání, přejděme rovnou k faktům, ať máte případně pro to své rozhodnutí k vycestování do země Opeřeného hada patřičné argumenty pro a proti.

1) Vždyť má ale Mexiko hranice pořád otevřené…?

Nojo, to samozřejmě má. Ono mu totiž, mezi námi děvčaty, nic moc jiného nezbývá. Mexiko je tradičně odmítáno svým severním sousedem USA a aby ekonomicky přežilo, prostě se ta ekonomika nějak točit musí. I přes všechna rizika. Navíc prostě Mexiko nemůže uzavřít hranice Spojeným státům americkým ani z politických důvodů, to by byl oheň na střeše. A když je nezavře pro USA, jaké argumenty by pak vlastně mělo pro jejich uzavření pro zbytek světa?

2) A jak vlastně dneska probíhají zaoceánské lety?

Představujete si prázdné sedadlo mezi vámi a dalším pasažérem na třináctihodinovém letu, protože aerolinky vám do mailu pinkly vymazlený newsletter, jak se za časů pandemie starají o bezpečí svých pasažérů? Houbelec. Prázdné sedadlo je prázdné jen do chvíle, kdy se let začne plnit. Pak už nastává obligátní odpověď leteckého personálu ve znění: „Madam, cestování je v dnešní době rizikem a každý, kdo nastoupí do letadla, toto riziko dobrovolně přijímá.“ A tak těch třináct hodin sedíte v natřískaném boeingu a pán vedle má půlku času roušku sundanou a druhou půlku času umístěnou přesně pod nosem, což vám neustále připomíná onen kreslený vtip o genitáliích.

3) A jak to teda v Mexiku vypadá po příletu?

Trochu jako ve válce. Jako nalijme si čistého vína, ona tříhodinová fronta na migračním není ani v dobách necoronavirových procházkou růžovou zahradou, ale teď je to takové celé nehostinné, rádobyvydezinfikované, ustrašené. Změří vám teplotu bezdotykovým teploměrem a běda vám, abyste byli zrovna batole, co celé upocené visí napůl spící v nosítku, zatímco splavená matka vleče dva příruční kufry a batoh na zádech. To vám totiž neoddiskutovatelně zvýší teplotu a prostě si vás hned vezmou stranou, upocenost neupocenost, jako rizikové případy. True story. Chvála za hučící klimatizaci, co udělá polárníka i z toho nejžhavějšího interkontinentálního cestovatele.

4) Co když mě nepustí na území?

I to se bohužel může v současné době stát. Konzulární oddělení českého velvyslanectví v Mexiku hlásí stále častější případy, kdy cestovatelé (či v tomto případně prostě konkrétně Češi) nebyli vpuštěni migračním oddělením na mexické území. Prostě neprokázali dostatečný důvod pro pobyt, a proto byla jejich cesta klasifikována jako turismus, a ten se v tuhle chvíli (neoficiálně) nemůže provozovat. Oficiální nařízení k tomu (alespoň pokud je mi známo) není, mexické orgány mají v tomto ohledu naprosto monopolní pravomoc člověka nevpustit. Stalo se to dokonce i několika ženám, jejichž partner je Mexičan. Ale protože neměly zatím vyřízený pobyt v Mexiku a nebyli sezdaní, nebyl to důvod pro vstup. A tak frčely hned domů na vlastní náklady.

5) POZOR! Vstupujete do zóny vysoké možnosti nákazy.

Tohle není žádný apokalyptický výkřik, ale holá realita hlavního města. Obří žluté cedule na autobusových zastávkách, v metru, na okrajích určitých čtvrtí, tu totiž hlásají přesně toto. Tak vám nevím, na mě to nepůsobí zrovna idylicky. Ale možná jsem prostě a jednoduše poseroutka, nechť si každý vyhodnotí sám. Hlavním tahákem současných billboardů je tisíc a jedna variant na téma „noste roušky“ a „zůstaňte doma“. Strašně by mě zajímalo, jestli za takovou „osvětu“ dostávají firmy slevy na inzertní prostor. Světlo světa tak spatřují tváře umělců a předních státních představitelů, stejně jako osoby dávno zesnulé, Fridou Kahlo s vyňuňaně vyšívanou rouškou a heslem „Když může nosit roušku Frida, tak proč ne ty?“ konče.

• 

• 

6) Ale vždyť vládní informace říkají…

Achjo, další nalití čistého vína, omlouvám se za to. Znovu opakuji, že být vládním představitelem jakéhokoliv státu bych v současné chvíli nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. A znovu opakuji, že přední mexická zdravotnická mediální hvězda López-Gatell je za mě fakt corona-hero, co i přes stále se prohlubující kruhy pod očima dokáže informovat o aktuální situaci relativně rozumně. Ale Mexiko má prostě a jednoduše 125 milionů obyvatel na území velkém jako Evropa od Portugalska až po východní Slovensko (fakt, jsem to jednou počítala). A to je šílená a v současné chvíli neukontrolovatelná masa lidí na obřím a často přírodně nepropustném území (aka pouště na severu a prales na jihu). Nikdo Mexičanům nikdy nenařídil nosit roušky befelem, vydala se čistě jen doporučení. Ale víte proč? Protože kdyby nařídili roušky, tak by se řada lidí chovala ještě více rizikově, anžto „by přece měli na puse roušku“. U nás v domě se železnou pravidelností během celé „karantény“ probíhají (ne tak často jako běžně, nutno dodat) pártošky sousedů. Dvacet, třicet, čtyřicet lidí v šedesátimetrovém bytě. A pak tihle samí lidé nastoupí do přecpaného metra, dojedou do práce, potkají se s kolegy, dojdou si nakoupit… Mám pokračovat?

7) Ale vždyť je na mexických ulicích spousta lidí…

Je. Jako kdyby se nechumelilo. Ale víte proč? Protože u většinové mexické populace se prostě nesmí chumelit. Ale abych se tu netočila v zimních metaforách – cca 80 % mexické populace žije na hranici chudoby. Jejím indikátorem je to, že těchhle kulatých 100 milionů lidí ráno nemá tucha, jestli jim jejich denní plat vystačí na pokrytí životních nákladů. Rozumějte: jestli budou mít pro rodinu co k večeři. A tak prostě musí vlézt do toho metra, riziko neriziko, a do té své práce dojet. Druhým faktorem téže otázky je, že 9 z 10 Mexičanů prý nevěří, že coronavirus vážně existuje. Ale vězte, že nám už se u dveří vystřídala za posledních pár týdnů řada popelářů (tady totiž nejsou popelnice a odpadky se přebírají přímo u dveří bytů). Jejich kolegové zemřeli na COVID-19. Stejně jako řada strýčků, bratranců a kolegů našich přátel a známých. Díkybohu nikdo blízký. Ale zajímavé je, že tuhle informaci o zesnutí zdravých lidí kolem čtyřicítky, se železnou pravidelností provází informace „hele, jeden den ho diagnostikovali a druhej den už nebyl“.

8) Zavřeno až do odvolání

Nehledě na to, že památky jsou (alespoň prozatím) zavřené. A ne jen tak obyčejně zavřené, ale mnohdy i obkroužené v perimetru desítek metrů tři metry vysokým neprodyšným montovatelným plotem. Parky a veřejná prostranství jsou obehnané policejní páskou. Do historického centra Mexico City se smí výhradně v určitých dnech po předložení oficiální identifikace a za pravidel „písmena příjmení A-K ve dny takové a L-Z ve dny makové“ (toto nařízení se neustále mění). Vláda už celé týdny slibuje, že otevře alespoň archeologická naleziště. Jenže Národnímu antropologicko-historickému institutu za coronavirových okolností skrouhli rozpočet o celých 75 % (nehledě na miliardový schodek, který s sebou tahle instituce, co všechny pyramidy a koloniální památky spravuje), a tak si kladu řečnickou otázku, za jaké finance znovu otevřou.

9) Semafor

Život v Mexiku se už měsíce řídí podle semaforu. Každá ze 32 federativních jednotek Spojených států mexických má svůj vlastní. Červená, oranžová, žlutá, zelená. Čtyři barvy, které se staly symbolem coronavirového všehomíra. Dlouho velela červená a oranžová, až v posledních dnech se začíná konečně objevovat žlutá. Vytoužená zelená, která by znamenala návrat do normality a třeba i to, že by děti mohly znovu do škol a školek, je zatím ale v nedohlednu. Populace se dodnes dělí na dva póly – na jedné straně má ekonomicky solventnější obyvatelstvo, co si může dovolit pracovat z domova, na straně druhé má lidi žijící z, lidově řečeno, „ruky do huby“, co prostě nikdy nepřestali cirkulovat. „Quédate en casa“ aneb „Zůstaň doma“ se tu prostě líp říká než dělá.

10) Zdravotnická péče

Aby bylo jasno – mexická zdravotnická péče je z mé osobní zkušenosti úžasná. Samozřejmě ale hovořím o péči soukromé, ačkoliv zkušenosti z veřejného zdravotnictví nemám také nijak hororové. Jakékoliv cestovní pojištění z České republiky by vás v případě cesty klasifikovalo právě do sféry soukromé a nutno dodat, že v té byste pravděpodobně seznali, že vážně stojí za to. Neumím však říct, do jaké míry by tomu bylo v případě onemocnění COVID-19. Snad postačí, když vám doporučím, aby vaše pojištění krylo i náklady právě na tato rizika. Připomínám také, že platnost cestovních pojištění je (alespoň pokud je mi známo) odvislá od důvodu cesty a také barvy semaforu, kterou Ministerstvo zahraničních věcí České republiky přiděluje různým zemím. Mexiko je na tomto semaforu MZV doposud (k 4. 9. 2020) v barvě červené. Tak bacha na to. Pokud by vám případné onemocnění při cestě do Mexika nepokrylo pojištění, soukromé nemocnice v hlavním městě si v případě podezření na coronavirus nárokují tzv. otevřený voucher jištěný kreditní kartou na úhradu lékařské péče. Současná standardní výše této jistiny je 200.000 korun, v případě nutnosti umístění na jednotce intenzivní péče dokonce 400.000 Kč.

11) Shrnuto a podtrženo…

Mexiko je láska. Fakt. Je to země, která se vám skutečně zaryje pod kůži. Jen bych do ní v tuhle chvíli cestovat nedoporučila vůbec nikomu. Tenhle článek byl sepsaný mezi čtyřmi karanténními stěnami našeho bytu, které opouštíme jen naprosto minimálně. Ve skutečnosti nevím, jak to vypadá za hranicemi hlavního města. Na procházce jsem už půl roku nebyla. Všechny online objednané nákupy do posledního milimetru čtverečního dezinfikujeme. Ven vycházíme, pokud vůbec, s respirátorem, brýlemi a po návratu domů se komplet od hlavy až k patě stříkáme alkoholovým roztokem. A ne, nejsem apokalyptik, jen to prostě není to samé Mexiko, které si už dlouhá léta užívám. A moc bych chtěla, abyste si z něj odnesli přesně ten nadšený pocit, pro který tu žiju. Pevně věřím, že brzy přijde chvíle, kdy to zase bude možné.

Bonus pro zájemce:

Skvělé shrnutí aktuální situace zpracovalo i konzulární oddělení při Velvyslanectví České republiky v Mexiku, které najdete TADY. Všeobecnou nedůvěru v institucionální informace plně chápu, ale tady vážně není na místě. Pracovníky Velvyslanectví znám osobně a řadu z nich mohu považovat dokonce za blízké přátele. Dělají svou práci skvěle a s obrovským nasazením. Jen jim, moc prosím, nepřidělávejte zbytečnou práci (stejně tak zbytečným) riskováním cesty v dobách, které nejsou optimální. Dám vám včas vědět na Mexikopedii, až se situace zlepší. Slibuju.

AKTUALIZACE

Přesně v den vydání tohoto článku (4. 9. 2020) proběhla mexickými novinami zpráva o chystaném znovuotevření některých pláží s účinností od pondělí 7. 9. 2020, například Cancúnu či Acapulca. Toto uvolnění souvisí se změnou semaforu alespoň v některých částech těchto federativních jednotek Spojených států mexických z barvy oranžové na žlutou (tedy ještě stále ne zelenou, jen podotýkám). Bude limitovaná otevírací doba pláží, při vchodu se bude měřit teplota, nepovolují se skupiny nad 5 osob a rouška bude povinná. Pláže navíc nebudou operovat na 100 % své kapacity, konkrétní čísla se však liší kus od kusu. Toť co do oficiálních informací. V neoficiální rovině se však debatuje o tom, že toto uvolnění přišlo spíše v souladu s alespoň částečným oživením pobřežní ekonomiky, které se bez turistů prostě a jednoduše špatně funguje. Pokud mi i na závěr dovolíte malou názorovou intervenci zkonzultovanou i s konzulárním úsekem Velvyslanectví České republiky v Mexiku, s transatlantickým výletem do mexického karibiku bych ještě alespoň chvíli vyčkala. Však se za pár týdnů uvidí, co tohle uvolnění s sebou přinese.

Aktualizovaným závěrem znovu podotýkám, že tento článek je pouze a jedině mou osobní a čistě subjektivní odpovědí na dotaz „můžu si teď koupit letenku do Mexika a užít si ho?“. Protože i přesto, že Mexiko nade všechno zbožňuju, je (minimálně v počátečních zářijových dnech roku 2020) mou odpovědí „radši ne“.

---

Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020