Mexiko: země, na níž vám jeden život nestačí

Mexiko má rozlohu téměř dva miliony kilometrů čtverečních, tedy stejně, jako by mělo Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, Polsko, Česko a Slovensko dohromady.

A na této obrovské ploše tepe srdce 68 různých etnik s předkolumbovskými kořeny, naleznete zde na 70 % veškerých druhů fauny a flory planety Země, pobřeží omývá Tichý oceán z jedné strany a Atlantický z druhé, hlavní město je po Tokyu, Dillí a Šanghaji nejzalidněnější megalopolí světa a po Vatikánu je druhým nejzásadnějším místem katolického světa… Inu, už věříte, že je to země, na kterou vám jeden život prostě nestačí? Pojďme si co možná nejstručněji shrnout, kam všude můžou mířit vaše kroky.

Steaky a narcos

Spojené státy mexické jsou správně děleny v 31 federativních států plus hlavní Město Mexiko (pro které však častěji užíváme anglický ekvivalent Mexico City). Jednotlivé státy se od sebe poměrně dost liší, a to i co se týká bezpečnosti. Ačkoliv státy při severní hranici s USA mají jedny z nejlepších steaků světa (a prý i nejkrásnější ženy, ale to nechám raději povolanějším) a nad jejich nekonečnými pouštními horizonty vykukují pichlavé kaktusy, vykazují také značně komplikovanou bezpečnostní situaci způsobenou násilím mezi drogovými kartely. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky pak varuje především před cestováním do států Sonora, Chihuahua, Coahuila, Tamaulipas, Nuevo León, Durango, Baja California Norte a Sinaloa.

Státy, které české Ministerstvo zahraničních věcí považuje za nebezpečné vzhledem k probíhajícímu násilí mezi drogovými kartely. Cestu do těchto oblastí tedy patřičně zvažte a nezapomeňte se před odjezdem nahlásit do informačního systému DROZD (Dobrovolné registrace občanů cestujících do zahraničí).

Motýli a mumie

Za všeobecně nebezpečný platí také Estado de México, obklopující hlavní město (a kam míří tisíce turistů denně za pyramidami Slunce a Měsíce na Teotihuacán), a stát Michoacán (ach, škoda ho, jeho přírodní rezervace zimoviště motýlů monarchů stěhovavých je překrásná). Obezřetnost se pak doporučuje i ve státech Guanajuato (ale zdejší lidské mumie rozhodně stojí za vidění), Morelos (i když odpočinek ve městě věčného jara Cuernavace také stojí za to) a Guerrero (především pak plážové letovisko Acapulco, které má už svá nejlepší léta rozhodně za sebou).

V těchto státech je lepší mít se na pozoru a doporučuji je jen zkušenějším cestovatelům. Ale o tom, že stojí za to je navštívit (snad jen kromě Acapulca :), není sebemenších pochyb.

Kohoutí zápasy a kovbojské klobouky

Směrem do středního Mexika pak poušť postupně ustupuje stále mírnějšímu klimatu, i když na takové pouti Feria de San Marcos v Aguascalientes se i na konci dubna pořádně zapotíte. Býčí i kohoutí zápasy, hlučná hudba, statisíce Mexičanů v kovbojských kloboucích, tanec, ohňostroje, práskání bičem, proudy alkoholu a nepřeberná gastronomická nabídka není sice úplně pro každého, ale kdo přijde místní vřavě na chuť, zaručeně na ni do smrti nezapomene. Stříbrné doly ve státech Zacatecas (před pár týdny zvolené za Město kultury Ameriky pro rok 2021), San Luis Potosí či Hidalgo (honosící se i titulem místa s prý jediným muzeem skřítků na světě) nesou odkaz už od španělské koloniální nadvlády – právě odtud plynula velká část bohatství Nového světa v drahých kovech.

Tichomořské pláže a velrybí zpěv

Státy Nayarit, Jalisco či Colima se pak pyšní jedněmi z nejpříjemnějších a nejkrásnějších tichomořských pláží a 360 slunečnými dny v roce. Navíc zde lze od poloviny prosince do konce března pozorovat plejtváky keporkaky, známé svým velrybím zpěvem. Uvidíte je v dané době i u pobřeží státu Baja California Sur, ale zde za cenu jedněch z nejdražších hotelových resortů z celého Mexika. Jalisco nese i jedno zásadní prvenství – je kolébkou tequily, nejproslulejší pálenky z agáve.

Magické vesničky

Stát Querétaro pak hrdě nese přízvisko kolébky boje za nezávislost na španělském koloniálním impériu a místní impozantní akvadukt a koloniální architektura se každému návštěvníkovi rozhodně zaryjí do paměti. Nejmenší mexická federativní jednotka Tlaxcala čítá řadu kouzelných zákoutí „magických vesniček“, tedy pueblos mágicos, místního památkářského označení pro národní architektonické či historické skvosty. Místní tkalcovská zručnost se tu vpíjí do pestrobarevných koberců a vytrénovaní jedinci můžou vystoupat na aktivní sopku Malintzin do výšky 4420 metrů.

Mayské památky a olmécké hlavy

Když obkroužíme státy Oaxaca, Chiapas a Puebla, které platí za ono folklorní srdce samotného Mexika (a proto o nich bude ještě řeč) a zamíříme směrem na Yucatánský poloostrov do států Quintana Roo, Campeche a Yucatán za mayskými památkami jako třeba divem světa Chichén Itzá (které se bohužel topí pod návalem turistů), milovníci lodí si přijdou na své v obřím přístavu státu Veracruz, který stejně jako Campeche mnohokrát padl pod nájezdem bukanýrů, zastavte se v rozpálené a vlhké Villahermose (Tabasco) v parku La Venta, kde jsou uchovány obří olmécké kamenné hlavy. Yucatán jako takový je pak nejturističtější částí celého Mexika a hemží se jak levnými hostýlky pro batůžkáře, tak drahými hotelovými resorty. V Mexiku si totiž vybere to své úplně každý.