Kdo jste nějaký čas pobyl v Mexiku a byl schopen se s místními domluvit španělsky, určitě jste to sami zažili. Joven, siéntese en esta mesita, ahorita le traigo una sillita [Mladíku, sedněte si tady ke stolečku, hnedloučce vám přinesu židličku]. ¿Gusta un vasito de agua con limoncito o con hielito? [Dal byste si vodičku s citronkem nebo ledíčkem]? Zdrobnělinky. Vždy, všude a za každého počasí. Něco, co kastilská španělština (tedy ta přímo ze Španělska) sice gramaticky zná, ale příliš nepoužívá. Anebo minimálně ne tolik jako Mexičané.

„My Mexičané jsme celosvětově známí jako milovníci zdrobnělinek,“ tvrdí Concepción Company, emeritní badatelka Národní autonomní univerzity v Mexiku a členka Mexické jazykové akademie. A nemůžu s ní než souhlasit. Protože něco „malého“ tu prostě není pequeño nebo chico, ale chiquito, případně dokonce chiquitito. Když vám někdo nalejvá do panáka tequilu, tak jedině se slovem tequilita, tedy tequilečku.

Nebuď blboučká

Většina zdrobnělin slouží k vyjádření náklonnosti a péče. Ale bacha, není všechno krásné, co je zdrobnělé. No seas tontita ve smyslu krásného českého „nebuď blbá“ z vás zdrobnělinkou udělá ještě blbější, prostě hloupoučkou. A aby bylo genderu učiněno zadost, tak v mužském rodě jsem teda tontito nikdy nikoho neslyšela k žádnému muži směřovat. Něco podobného se tu se zdrobnělinami děje i na úrovni rasové – prietito [tmavoučký] či negrito [čerňoučký] není žádným láskyplným vyjádřením vůči snědší pleti (Mexičané si totiž hodně frčí na principu „čím světlejší, tím lepší“).

Za chvilililililililičku

Kapitolou samou o sobě jsou pak zdrobněliny v oblasti časových určení. Třeba takové ahorititita Coby zdrobnělá verse již zdrobnělého ahorita – časového údaje, který může zahrnovat úsek od „za pět minut“ až po „nikdy“, je někdy využívané ve smyslu „že už se to fakt stane, přestaň prudit“. Mno, ale někdo jiný si ho zase naopak může vyložit jako „delší ahorita“. Totéž se děje s en una horita [za hodinku], ze které se častěji stanou tři či čtyři, anebo un segundito [vteřinku/vteřinečku], u kterého nejsem moudrá vlastně nikdy.

Nožinečička

MMM aneb Můj Milovaný Muž je Mexičan. A je teda trochu divný Mexičan. On totiž moc zdrobnělin nepoužívá, možná by mu narušily jeho drsnou metaláckou image. Ale co se nestalo, když najednou držel v náručí něco přes půl metru právě narozeného mimina. Ano, správně, i zdrobněliny vypluly na povrch jako nedílná součást jeho kultury. Ale zatímco „normální“ Mexičané zdrobňují pomocí přípon  -ito či -icito, tedy třeba takové slovo pie [noha] zdrobní buď jako piecito anebo piececito, MMM se rozhodl nechat se inspirovat mexickým dabingem Simpsonových, a konkrétně Nedem Flandersem, který zdrobňuje jako piecirijillo [čtěte pjesirichýjo. Jako fakt, jsem to po sobě třikrát kontrolovala.]. Protože proč si zjednodušovat život, žeano :).

Předkolumbovské souvislosti

Ale ony ty mexické zdrobněliny jdou ve své zajímavosti ještě mnohem dál než k pouhým chviličičkám, stolečkům, židličkám, božíčkům (ano, i pánubohu se v téhle katolické výspě říká Diosito) a prosíčkům (protože poprosit normálně je nuda, je potřeba říct por favorcito). Lingvista José Ignacio Dávila Garibi totiž před pár lety vykoumal, že hojné užívání zdrobnělin v Mexiku by mohlo mít souvislost s aztéckým jazykem nahuatl. Jeho nedílnou součástí byly totiž právě zdrobněliny, které měnily výraz základního slova v několika různých ohledech. Právě onen zmiňovaný lingvista uvádí následující příklad, s dovolením ho od něj obšlehnu:

  • Základním slovem v nahuatlu je mázatl [jelen]
  • Právě narozený jelínek je mazaconetl [jelínek]
  • Malý jelen vzrůstem by však byl mazatepito
  • Když bychom se k jakémukoliv z jelínků chtěli chovat verbálně s úctou, oslovili bychom ho mazatzin
  • A tím ještě nekončíme, seznam různých aztéckých jazykových jelínků ještě dál pokračuje, ale myslím, že pro ukázku nám výše uvedené postačí.

Ale co s tím má společné španělština anebo konkrétně španělština mexická? Jednoduše to, že mluvčí aztéckého jazyka nahuatl se při kolonizaci setkávali se španělskými dobyvateli, od kterých začali chytat španělštinu (ponechme historické konotace, které by velely spíš říct, že španělština jim byla násilně vnucená). A do ní vsunuli to, co jim bylo jazykově nejpřirozenější – tedy zdrobněliny. Mám moc ráda mexické přísloví ¿qué tanto es tantito?, které by se dalo přeložit třeba jako jak velká troška je trošička?. A právě tahle trošička či trošilinka je symbolická i v téhle předkolumbovské aztécké rovině – však i sami Aztékové rádi používali výraz tepitzin, tedy dnes španělské tantito, trošičku.


Text © Eva Kubátová, Mexikopedie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *