Mexické podivnosti

Zdvihnuté obočí vol. 4: Komunikace

Je to v suchu, za minulý post ze seriálu „Zdvihnuté obočí“ na nás nikdo sociálku nezavolal, a tak můžu vesele pokračovat. Tentokrát nejsvětější trojicí mexické každodenní komunikace.

1. NE a NEVÍM

Mexičané jsou tvorové velmi komunikativní. A součástí vší téhle komunikativnosti je i jeden zásadní rys, který se prolíná celou společností napříč věkovými skupinami i společenským postavením. Neumí totiž říct NE a už vůbec neumí slovíčko NEVÍM. Začíná to, když se zeptáte na cestu – Mexičané se vám budou snažit poradit, i když nebudou mít ani zaboha tušení, na co se jich vlastně ptáte. Radou nad zlato je v tomhle ohledu ptát se buď Googlu (lepší volba) nebo policajta (občas taky neumí říct ne) anebo případně tří různých kolemjdoucích. Když jeden řekne doprava, druhý doleva a třetí zase doprava, je poměrně dobrá šance, že váš cíl bude tam, kde uvedli dva ze tří – tedy vpravo. Podobné je to při plánování čehokoliv, od rodinné oslavy až po mezinárodní festival. Kladná odpověď na vámi nabízenou spolupráci, veselici či jen prosté společné kafe, absolutně není zárukou realizace. Neptejte se mě, jak skutečně poznat zájem, sama v tomhle dodnes strašně plavu.

2. NA ZDRAVÍ!

Mexičané jsou tvory komunikativními i při obyčejném kýchání (i když v tomhle ohledu možná kartami zamíchá COVID a kýchnutí už nebude tak společensky kvitované jako dřív). Když kýchnete kdekoliv na ulici (včetně přeplněného metra, kde je hlava na hlavě), ozve se z okolí sto různých hlasů se slovem ¡salud!, tedy na zdraví! Slušností je na to vždycky (jako fakt vždycky, pořád se to sama učím) odpovědět vyjádřením díků. A tak to v tom přeplněném metru občas vypadá následovně: HEPČÍ! ¡Salud! ¡Salud! ¡Salud! ¡Salud! ¡Salud! ¡Salud! ¡Salud! (opakujte ve své představivosti až do nekonečna), následované vaším ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! ¡Gracias! (jak kroutíte hlavou kolem jak na obrtlíku, abyste patřičně poděkovali všem, kteří vám přáli pevné zdraví).

3. DOBROU CHUŤ!

Komunikaci se nevyhneme ani u jídla. Ono vlastně jedno souvisí s druhým – Mexičané neustále o jídle mluví. Rozumějte – když něco jedí, mluví o tom, jak je to dobré. Když už to patřičně pochválili, začnou si vzájemně doporučovat, kde co dobrého jedli. Jakmile dojedí, spustí debatu o tom, co kde budou jíst příště. Zajímavá je i komunikace při odchodu z restaurace. Kdokoliv opouští jakékoliv restaurační zařízení, loučí se relativně hlasitým adiós mířeným k personálu, ale také k nejbližším stolům. Těm kromě rozloučení i popřeje ¡provecho!, tedy dobrou chuť. Do téhle chvíle je to vlastně jen milé, ale ne rozhodně zajímavé. Zajímavá je až odpověď těch, co u stolů stále debužírují, a odpovídají těm odcházivším. Mexické nepsané komunikační kánony velí, aby touto odpovědí bylo gracias, igualmente – tedy díky, nápodobně. Co na tom, že jsem právě popřál dobré chuti někomu, kdo už je dávno po jídle a je zrovna na odchodu.

A co vy? Máte podobné poznatky z jiných míst?


Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2020

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s