Chilaquiles – jídlo, jehož fotka nikdy dokonale nevypoví, jak skvělá je to kombinace chutí. K snídani, proti kocovině, jako příloha k masu či jako hlavní jídlo, jednoduše kdykoliv.

Křupavé kukuřičné tortillové trojúhelníčky zalité více či méně pikantní salsou a posypané jemně sekanou cibulkou a kysanou smetanou. Navrch můžete dát smažené vajíčko, kuřecí či hovězí plátek anebo třeba kolečka praženého párku. Protože jako většina mexických jídel, ani tohle není dogmatické a jednoduše se přizpůsobí vašemu gustu.

„Něco ponořeného do chilli papriček“

Jak chilaquiles vznikly se neví přesně, ale co se ví je, že jejich název pochází z aztéckého jazyka nahuatl. Slovo chilaquillli je spojením „chilli papriček“ a „něčeho ponořeného uvnitř“, z čehož vznikne prosté „něco ponořené do chilli papriček“. A chilaquiles jsou na světě. Jak prosté.

Zelená a červená

Nejpopulárnější je dvojice zelené či červené salsy na chilaquiles (ona ostatně zelená a červená omáčka je základní nabídkou úplně ke všemu). Zatímco zelená se vaří ze zeleného druhu rajčat (pozor, neplést si s nezralými červenými rajčaty – tady mluvíme vážně o jiném druhu, v češtině se pro něj užívá výrazu tomatillo či zelené mexické rajče), červená je z chilli papriček guajillo. Česnek a cibuli mají pak obě omáčky společné. To, co jim pak dodává charakteristickou chuť a vůni je epazote (merlík vonný) v kombinaci s čerstvým koriandrem.Tyhle dvě omáčky jdou odjakživa ruku v ruce, ale pro nerozhodné existuje i varianta chilaquiles divorciados – tedy „rozvedených“ omáček, prostě a jednoduše půl na půl na talíři.

Švýcarské i light

Zelenočervenou kombinací to ale nekončí – najdete regionální varianty i speciality v podobě chilaquiles s čokoládovou omáčkou mole či „švýcarské“ chilaquiles s gratinovaným sýrem a moderní jsou v dnešní době i chilaquiles „light“ s opunciovými tortillami namísto těch klasických kukuřičných. Nezapomeňme ani na tecolota – prachobyčejnou housku plněnou vší tou lahodnou směsí chilaquiles, což z ní dělá sice úplnou gastronomickou čuňárnu, ale není, kdo by jí odolal. Ono se totiž v Mexiku říká, že jsou jen dva typy lidí – jedni mají tortillové trojúhelníčky křupavé a druzí zase nacucané salsou. Mezi nimi nic dalšího není. Protože chilaquiles milují úplně všichni.

Text a foto © Eva Kubátová, Mexikopedie, 2019