Přehnané, barevné, řvavé, kýčovité… Ale taky nesmírně fascinující. Indiánské baroko. Santa María Tonantzintla je pidičtvrť městečka Cholula, nacházejícího se na okraji města andělů – Puebly. A ačkoliv jsou místní tacos na náměstí rozhodně prima, většina lidí sem míří za kostelem Neposkrvrněného početí Panny Marie, který je považován za vrchol indiánského baroka (tedy baroka vystavěného Indiány).
Xochimilco (čti sočimilko) – místo na úplném jihu Mexico City, které žije svým prapůvodním tempem, kde určují životní rytmus plovoucí turfové zahrady, kde v kalných vodách mezi nimi žije endemický druh „vodní zrůdy“, jak poeticky Aztékové nazvali zdejšího obojživelníka axolota mexického, a kudy se dá proplouvat na bárkách trajineras s pocitem, že jste se přenesli
Na jednu stranu se jim celý život cíleně vyhýbám a na druhou stranu jsou to právě oni, kdo stojí za mým životem v Mexiku. Klauni. Jojo, ti paňácové s červeným nosem a velkýma botama. Tak dneska bude řeč právě o nich. Kdysi v hluboké minulosti, když jsem byla v Mexiku poprvé a nestačila jsem na všechno kolem valit
Po ulicích se už před mnoha týdny vyrojily hordy Santa Clausů, veřejné osvětlení připomíná spíš diskotéku, všude (jako vážně všude) visí piñaty a venkovní teploměr hlásí kolem příjemných dvaceti stupňů nad nulou a slunečno – neklamný znak pro drtivou většinu Mexičanů, aby vytáhli péřovky a sněhule. A zatímco já popíjím na ostrém mexickém slunci vinný
Vánoce, Vánoce, přicházejí! Ale jak že se slaví v končinách, kde po sněhu není ani památky, kde se v prosinci člověk i nadále maže opalovacím krémem a namísto vánoční jedličky by se spíše daly zdobit palmy? A jak moc ovlivňuje mexické Vánoce geografická blízkost USA a jejich globalizační santaclausovské kultury? A co že je to
Předvánoční výprava dárky pod stromeček (nojo, furt se tu marně snažíme o Ježíška, ale plavčice pořád hurónsky hlásí každého Santu Clause, na kterého cestou narazíme, tak jsou preference asi jasné) nás s kormidelníkem při zapadajícím slunci dovedla k Monumentu mexické revoluci. No a co vám mám povídat – vypadalo to tam jako na oficiálním každoročním meetingu
Kapitola první: Byla nebyla Panna Marie Bylo nebylo, za oceánem hlubokým jak duše největších hříšníků, horami vysokými, že skoro nebe se dotýkaly, téměř na úpatí sopek Popocatépetl a Iztaccíhuatl, jejichž legenda vypráví o věčné lásce (ale o tom jindy), se skvělo město Mexiko. Ono město, jež Češi znají pod anglickým názvem Mexico City, avšak staří
