O čem vypráví Mexická epopej Diega Rivery

V samotném srdci hlavního města Mexika najdete jen pár kroků od hlavního náměstí Zócala a majestátní metropolitní katedrály také Národní palác – Palacio Nacional. Nenechte si ho ujít, protože právě tady máte jedinečnou šanci pochopit staletí toku mexických dějin v doslova instantní podobě. A navíc je vstup zdarma, takže už nemáte šanci na výmluvy. S následujícími řádky dostane vaše návštěva úplně nový rozměr.

A co že to představuje oněch úchvatných 276 metrů čtverečních nástěnných maleb vyvedených štětcem toho nejpovolanějšího – muralisty Diega Rivery?

Od Toltéků k Marxovi

Téměř před sto lety, když se Mexiko vzpamatovávalo z Mexické revoluce a velká část populace byla negramotná, vznikla poptávka po vizuálním popisu mexických dějin. A tak se roku 1929 pustil Diego Rivera, životní partner malířky Fridy Kahlo, do práce na své Mexické epopeji. Nad hlavním schodištěm se skví její největší část, popisující mexické dějiny od předkolumbovských dob až po první desetiletí 20. století. Po pravé ruce tak můžete spatřit vyobrazení toltécké kultury, které přechází přes španělské dobývání, staletí kolonií, evangelizaci indiánského obyvatelstva a transformaci původních kultur pod španělským jhem. A po ruce levé pak máte moderní fascinaci marxismem a Riverovu představu o vládě pracujícího lidu.

Dějiny přímo před nosem

V úplném středu se nachází orel (všimněte si ho také na mexické vlajce) a pod ním je bojová vřava při dobývání aztéckého města Tenochtitlán, tedy dnešního Mexico City. Právě Národní palác je jen pár kroků od jeho původního Velkého chrámu (Templo Mayor), jehož ruiny jsou k vidění přímo za katedrálou na hlavním náměstí. Takže blíž srdci dějin už v Mexiku prakticky být nemůžete. Dále ve středním pásmu můžete vidět náboženskou konkvistu španělskými misionáři – františkáni tu evangelizují, zatímco dominikáni vedou inkviziční procesy proti kacířům. Tím to ale nekončí – nástěnná malba přímo před vámi obsahuje řadu dalších kapitol – severoamerickou invazi z roku 1847 (po které Mexiko ztratilo až třetinu svého území, které tak připadlo USA), popravu Maxmiliána Habsburského (o tom, zda s spolu s ním vznikli mariachis si povíme jindy), válku za nezávislost na španělském impériu a Mexickou revoluci z roku 1910.

Socialismus po levé ruce

Po levé straně, na jižní stěně, pak Rivera vyobrazil své socialistické politické přesvědčení, které tehdy ve 20. letech 20. století (nejen) v Mexiku hodně táhlo. Rolníci a dělníci tu s rozličnými zbraněmi v rukou bojují proti zlotřilému kapitalismu a buržoazní třídě. Celý tenhle politický výjev je zakončen vycházejícím sluncem a obřím portrétem Karla Marxe, jehož myšlenky Mexiku měly zaručit rovnost všech.

Ještě zbývá první patro

Vystoupejte po schodišti do prvního patra a najdete tu detailní vyobrazení z předkolumbovských dnů – tržiště na nedalekém Tlatelolcu (vřele doporučuji navštívit náměstí Tří kultur) se vším cvrkotem prodavačů a kupujících, barvení látek přírodními barvivy, šperkařskou dílnu včetně pracné metody ztraceného vosku, pěstování kakaa a kukuřice, plovoucí zahrady v Xochimilku či rituál létajících mužů z Papantly. Povšimněte si i psů pijících z potoka – jsou to xoloitzcluintles (čtěte: šoloskvintles), prastará bezchlupá (a původně dokonce vegetariánská) rasa, o které se traduje, že byla průvodcem do podsvětí.

Vylodění Španělů za rohem

Za rohem najdete ještě poslední malbu – Vylodění Španělů. Mám ji ze všech nejraději – je jasná a přímá. Pochopíte z ní, jak se mísily rasy a vznikl dnešní mexický národ mesticů, tedy míšenců bělochů a Indiánů, ale také jak nemoci a katolické přesvědčení decimovaly původní etnika, která jsou zde pod znamením kříže zotročována. Dejte si na čas a nechte do sebe nasát vizuálnost dějin. Myslím, že pak už jak na Mexiko, ani na Mexičany, nebudete nikdy koukat stejnýma očima.

PS Pokud máte ještě chvíli času, mrkněte do starého Senátu, vchod je hnedle za malbou Vylodění Španělů. Vždycky, když vidím na stropě zednářské vševidoucí oko si říkám, že by do Mexico City měl zavítat Dan Brown, protože to bude teprve záhada, kam se na to Řím hrabe, pcha!